Matky

Pracovní název bohužel neprošel, což je škoda, protože označení Krávy by ženskou sestavu vystihovalo mnohem lépe. Každopádně se jedná o poctivý kalkul, kterým se mají nakrmit dámské jízdy v kinech. Mnoho oblíbených tváří exhibuje v rolích, které nejsou ničím zajímavé. Vyústění jednotlivých linek je podle předpokladů naprosto banální. Reklama na manželství jak víno. (05.11.2021)

Těšil jsem se, že po delší době shlídnu nový český film. Jenomže já těm novým filmům, který mají v žánru komedie, vůbec nerozumím. Ano párkrát jsem se zasmál, ale snímek je rozkročený i do dramatu a za mě, jako by nevěděl čím má být a tak střídá jednotlivý pózy stejně rychle jako tempo vyprávění až z toho vzniká spletenec čehosi. Je to škoda, protože obsazení bylo kvalitní a když se rozhodnu točit komedii, tak bych měl u toho zůstat, není na tom nic složitýho. Pokud chci točit film s dramatickými prvky, nemůžu to prezentovat, jako komedii. Nevím, sem už asi starej, nerozumím tomu, co tím básník chtěl říci. (08.12.2021)

Podobne ako film Bábovky, aj Matky pracuje s rámcovou kompozíciou deju, ktorá je ale tak divne zvolená pre daný žáner filmu, až to bolí. Potom sa to v praxi prejavuje tak, že scenár chce zároveň spracovať komediálne prvky aj tragické prvky, chce, aby sa divák v jednej 10-minútovej scéne smial a v nasledujúcej úprimne plakal a tak ďalej a tak ďalej. Už malému dieťaťu musí byť jasné, že toto nemá reálnu šancu u diváka fungovať a že výsledkom musí byť len zmätočný o ničom nehovoriaci zlepenec (požičiam si slovíčko, pán Fico), ktorý vo výsledku nie je ani vtipný, ani tragický a ktorý by iste naše produkčné spoločnosti v kinách mohli distribuovať pod obľúbenou nálepkou ,,tragikomédia." Ani jedna zo štyroch postáv žien-matiek nemá dostatočný priestor pre svoj príbeh, psychologizácia postáv je nula celých nula nula, rovnako sa postavy ani nikam nevyvíjajú (postava Marcinkovej, so snahou vzdorovať matke, Novákovej, naivnej husy, čo opakovane naletí blbcovi, konieckoncov aj Vágnerovej, ktorá aj po všetkom cieli na množstvo followerov - v čom sa charakterovo líšili/vyvinuli v závere filmu?) Herecké obsadenie nekomentujem, celý tento náš cz/sk kinematografický priemysel pôsobí už nejakú dekádu tak, že okrem neustále protežovaných hercov typu Langmajer, Hřebíčková, Prachař, Marcinková atď. ani iní schopní herci neexistujú. Keď už sme u toho Langmajera, zaujímala by ma jeho úloha v tomto filme a samotný honorár, keďže na obraze sa objavil asi 15 minút čistého času. Na zamyslenie sú aj vedľajšie, skoro až komparzistické úlohy, v ktorých ale z nejakého dôvodu znova hrajú známe tváre typu Dolanský, Polívková a pod., ktoré sú na obraze asi 2 minúty čistého času. Dôvod je pravdepodobne ,,neznámy." Po stránke formy to nie je žiadna katastrofa, i keď nutno dodať, že Bábovky boli nakrútené s väčším citom pre kameru a detail, tu občas dosť prebíja dojem z celistvosti nielen neustále preskakovanie z perspektívy postavy na perspektívu, ale hlavne divne a nepravidelne sa objavujúci animovaný vizuál, kreslené prechody medzi scénami zavŕšené priblblým voiceoverom (pričom takto naozaj influencerky a youtuberky v nerozprávajú, kedy to tí scenáristi pochopia :/). Slabý scenár potom nezachránia ani pokusy o zdramatizovanie deja alebo poukázanie na ťažké životné situácie žien, ktoré mnohé zažívajú (scéna v nemocnici z nepríjemnou sestričkou, ktorá prikáže matke zobudiť si dieťa a nasilím ju núti kojiť, manželská hádka a nedostatok času tráveného spolu atď.). Všetko toto sa ale zlieva do jednej masy, ktorá síce pri sledovaní vyložene neurazí a nenúti človeka opustiť miestnosť kina, ale ani nemá čím nadchnúť, využíva len archetypy narácie, archetypy žánru a zo scenáristami (asi) planovaného inovatívneho dielka zostáva len klišé 1,5-hodinová záležitosť, ktorá reálne neponúkne divákovi ani smiech, ani slzy. Len ,,meh" pocit, že videl niečo, čo už XYkrát predtým. (18.11.2021)

Když Vám na vsi naplánují třikrát do roka letní kino a Vy máte rádi filmy, tak je škoda cokoliv, co jste dosud neviděli, vynechat. Zde je ale opak pravdou, tady bych totiž vynechal moc rád. Matky jsou totiž taková hloupá dramedie, která neví, co chce být. Nedávají moc logiku, jsou poměrně negativní a jediné, co na tomto filmu je, tak pár letmých vtipů, které upřímně rozesmály a série herců, které vidím rád. Ale v jiném filmu bych je viděl raději. (27.08.2021)

Čtyři nerozlučné kamarádky zažívají slasti a strasti mateřství. A těch strastí je v rámci filmové dramatizace o něco víc, pochopitelně. A nutno podotknout, že se nejedná o vyložené mladice, pokud jde o jejich zvolené herecké představitelky. Sára (Hana Vagnerová) je influencerka a novopečená máma, přičemž jejímu partnerovi (Jakub Prachař) vadí její přespříliš trávený čas na sociální síti, Eliška (Gabriela Marcinková) je nastávající maminka a jejího partnera (Štěpán Benoni) její slovenská matka přímo nesnáší, Hedvika (Petra Hřebíčková) má malého syna a žije ve "zlaté kleci", načež přetrvávající nezájem svého manžela (Jiří Langmajer) o její osobu si začne kompenzovat se sympatickým skejťákem (Vladimír Polívka) s kytarou, se kterým se seznámí jednoho dne v parku. Zuzana (Sandra Nováková) má dvě ratolesti, je bez chlapa a bez peněz. A všechny čtyři mají ve filmu svoje dějové linie, které jsou scenáristicky podávány poměrně zrychlenou až překotnou formou, což je někdy na škodu. Vytrácí se totiž jakákoliv dějová hutnost. A tato hutnost byla v podstatě nahrazena historkami všeho druhu ze života čtyř mamin, s doprovodnými a vpravujícími voice-over komentáři Sáry. A několika scénám chybí i smysluplnost. V globálu to však nebylo vůbec špatné. Očekávaný příval nesnesitelné afektovanosti se nekonal, případně byl úspěšně redukován, nepříčetné gagy byly přítomny jen pomálu (viz nesmysluplná scéna, ve které Elišce na vodním cvičení těhotných matek "odteče" plodová voda). Ostatní gagy se daly vydržet, okořeněné i jadrnými slůvky. Muži jsou vnímáni jako jakýsi poddruh, který je užitečný hlavně v oblasti materiální, druhem se stávají jen velmi zřídka, to když jim to dovolí scénář, částečně sepsaný Sandrou Novákovou. Herecky si každý z účastníků urve nějakou svoji skvělou chvilku. Jen namátkové, to nejzajímavější vybírám:  Sandra Nováková hystericky seřve revizora v tramvaji, Zuzana Mauréry je příšerná tchyně v každé scéně, ve které se objeví, Václav Neužil jako nezodpovědný bývalý manžel s nynější profesí komparzisty využije k ošálení smyslů své opuštěné a znovu svedené partnerky srdceryvné repliky z filmu. A tradičním nešvarem českých filmů je nekvalitní ozvučení. Jakmile kterýkoliv herec ztišil hlas, nebylo vůbec rozumět, co právě vyřkl. Vojtěch Moravec ukázal, že režijně umí zabojovat o dobrý flek mezi režiséry, kteří netouží točit náročné a zcela přísně realisticky vyznívající tvůrčí kusy. Pochopitelně, i tahle komediální záležitost s příměsí sociálního dramatu nevyznívá vždy (dokonale) reálně. Je ovšem možné, že právě nějaká matka (a to film může uzřít i lecjaký otec i tchyně) si řekne, že obdobnou situaci řešila, ačkoliv v reálu se rozhodně vše nevyřešilo tak perfektně filmově. 7/10 (02.05.2022)