Posledné pokušenie Krista

Nepopieram, že film na mňa zapôsobil, dokonca ma mierne znepokojil. No na druhej strane si viem živo predstaviť, že sa to stať mohlo. Ak nie horšie. Sú to však všetko len špekulácie a na vyvracanie fám a podobných náboženských špekulácií tu máme iných fanatikov. William Dafoe však predviedol priam božský výkon, pomerne dlhý príbeh dejovo nenudí a aj napriek vopred známym zázrakom a ďalších vecí v živote Ježiša je doslova pútavý. Veľmi pekné spracovanie. 80%. (02.07.2007)

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Jako ateista jsme měl před shlédnutím filmu trochu morální rozpor. Před ním jsem viděl dva filmy zaměřené nábožensky - Umučení Krista (ten se mi nelíbil vůbec) a Život Briana (ten se mi naopak líbil velmi:)). No rozhodně jsem se do něho nutil minimálně několik měsíců. Teď vím, jak špatné rozhodnutí to bylo. Takhle na mě žádný film už dlouho nezapůsobil. Snažím si uvědomit, čím to je, že neznaboha jako jsem já může zaujmout tento typ filmu, ale nic mě nenapadá. Snad jen, že příběh je předveden opravdu vydařeně a Dafoe je na tu roli úplně geniální! Můj pohled na církev a Boha film v žádném případě nezměnil, ale ten film mě dostal a jestli tuto recenzi bude číst někdo další nevěřící - pryč s předsudky a podívat se na něj. (24.12.2010)

Geniální zamyšlení nad podstatou nejenom křesťanství, ale vůbec víry jako takové. Film s duchaplným scenářem, který nabourává vžité pohledy dogmaticky uvažujících jedinců, kterým Scorseseho přemýšlivý, jinaký náhled na osobu Ježíše Krista nemusí být vůbec po chuti. I obrazově dominuje. Scénu ukřižování je kompozičně úžasná a všimněte si také, že při křížové cestě na Golgotu se Scorsese inspiroval obrazy starých holandských mistrů, mám tím na mysli postavení lidí, jejich gesta, výrazy, mimiku. Zapalování kinosálů ze strany radikálních křesťanských spolků při samotné premiéře filmu považuji za důsledek hlubokého nepochopení tohoto Scorseseho stěžejního díla. PS: Neméně geniální je i Gabrielův netradiční soundtrack. (02.06.2002)