Historias lamentables

„Po tom všem, co jsem pro tebe udělala, mě nevezmeš do lékárny?!“ - „Ne! A když Ayoub říká ne, tak ne!“ Chabý odvar Divokých historek? Ne tak docela! Pravda, hned první povídka Rayito není tím nejsilnějším nástupem kvůli slabšímu námětu, ale zachraňuje ji dobrý konec. Poučení? Nesnažte se zavděčit otci! Víc mě chytil Muž z pláže. Ne že by byl Bermejo, Pan systematický, lpící na pravidlech a zvycích, mou osobnostní kopií, ale…ano je. Měl mé sympatie a pochopení pro jeho zdánlivě „malá“ trápení. Ale hlavně to byla sranda. Poučení? Nedodržujte pravidla za každou cenu! Třetí povídka, Ayoubovy narozeniny, byla znovu zábava. „Přechcávačka“, v níž má žena nad mužem nakonec vždy navrch (tak jako v životě, ehm), s navíc dobrou pointou. Poučení? Neuklízejte zahradu tomu, kdo o to nestojí! A čtvrtá, Výmluvy, je zdaleka nejabsurdnější a nejnápaditější. Poučení? Nevěřte nikomu a ničemu! Všechny 4 povídky jsou mile ujeté. Ne tak zábavné, černohumorné a cynické jako Divoké historky, přesto stojí za zhlédnutí. Za mě solidní 4*. (24.10.2021)

Ale áno, svetlé momenty to má. Hlavne vtipný tmavší spoluobčan s jeho vystupovaním a pohľadom na svet. Tiež fúzatý sympaťák na začiatku zažíva vtipné a šialené momenty. Drvivá časť stopáže ale nudí a behá vám mráz po chrbte z trápnosti "vtipov". Hudba nenapomáha filmu vystúpiť z rady španielskych komediálnych filmov. Dosť to pripomína série filmov - Agenti dementi a mnoho hercov je tu aj práve zo spomínaných filmov. Vyššie spomínaná snímka je ale omnoho zábavnejšia a prepracovanejšia. Škoda premárneného potenciálu. (23.10.2021) (02.09.2022)

Historky "lamentables" podobně i "salvajes" jsou částí současné, tedy aktuální, povídkové literatury. Nebudu se jim věnovat jednotlivě i proto, že tvoří jakési rámcové povídky, jejichž rám se - jako je tomu v postmoderní literatuře obvyklé - na nic neodkazuje. Jejich vyjadřovacím prostředkem je černý humor smíšený s absurditou (mně lahodí spíše absurdní prvky). "Komediologové", kteří dokáží odlišit grotesku, hollywoodský humor, české "hlášky" či italskou slovní přestřelku, by se možná divili tomu, že oba španělské povídkové cykly považuji za nejen "nejhumornější", ale i za "nejcitlivější": příkladem by mohlo být setkání zabloudivšího člověka a psa, stejně jako nalezení ztraceného prstenu či starého auta. (26.09.2021)

Ako som tak sledoval Historias lamentables, ihneď som si spomenul na argentínske Relatos salvajes, ktoré boli praktický na rovnakej kompozičnej vlne ako tento španielsky súbor 4 poviedok. Keď to však porovnám, tak Argentínčania to zvládli oveľa lepšie. Na španielskom prevedení mi akosi prekážala tá neskonalá absurdita, do ktorej to bolo celé ladené. A pritom po scenáristickej stránke tie poviedky mali potenciál na to, aby to do toho absurdna padať nemuselo. Najviac sa mi páčila poviedka č. 4 o alibi na mieru, to bolo skutočne vybavené! Tie ostatné sa pohybovali kdesi na hranici priemeru. Dávam 3*, ale ani o tých nie som až tak úplne presvedčený... (20.08.2021)

Asi se s některými uživateli zde míjíme, ale tohle šlo teda úplně mimo mě. Stopáž 2 hodin je i na tyhle 4 historky celkem dost, první tři šly úplně mimo mě, občas jsem se pousmál, občas šla vidět snaha poukázat na některé "špatné vlastnosti" lidí či sociální problémy apod, ale všechno to působilo občas tak béčkově, tak natahovaně a vlastně jakoby příběhy ve výsledku neměly co říct a sám jsem se ptal, co že si z toho mám odnést. Poslední příběh byl alespoň motivem celkem zábavný ve stylu filmu Alibi na klíč, ale i ten při svém postupu do finále pohořel a skončil stejně jako jeho předchůdci. Nebylo to ani tak vtipné, nebylo to úderné, nebylo to něco, co bych chtěl sledovat a jediná moje útěcha bylo čekání na závěr, který stejně nepřišel. (19.08.2021)