Kráľ komédie

Boží film. Nebo vlastně ne, Scorseseho film, ale ono to občas vyjde nastejno. Fakt vtipná věc s Robertem De Nirem možná v nejlepší roli. Nosí tam debilní tupé s knírkem a vypadá fakt divně, ale zahrál to fakt dokonale. Optimistický konec se mi těžce zamlouval a "Král komedie" se tímto pro mě zařadil do škatulky filmů pro dobrou náladu. (12.01.2007)

Na podobně kritické filmy nejsem od Martina Scorseseho úplně zvyklý, na komedie už vůbec ne. Tohle zřejmě není úplně typickým Scorseseho počinem a možná proto se mi výjimečně líbí, mám rád filmy, které vedle zábavy na úrovni dokážou v druhém plánu ještě sdělit i cosi navíc, cosi proč nad viděným pak přemýšlím ještě nějaký ten čas po zhlédnutí... Král komedie mě zaujal svým černohumorným dějem včetně závěru i životním výkonem Roberta De Nira už nějaký ten rok zpátky a po opakovaném zhlédnutí mu přidávám i poslední hvězdičku. V mystifikačním závěru, který na první pohled působí čistě úsměvně, Scorsese dokonalým způsobem podtrhuje celou kritickou linii filmu v souvislosti se sžíravým obrazem médií a popkulturní zábavy. Masa lidí ani pořadatalé nevyžadují a nevyhledávají skutečné talenty, dávají přednost celebritám vyšlým z prvoplánovaných senzací a skandálů... proto také mladý bavič Robert Pupkin, svým postupně až nemocně posedlým zápalem dohnán k protizákonnému jednání, se nestává v závěru mediální hvězdou díky svému životnímu a tak dlouho vytouženému komickému výstupu (byť jím rozesmál celé publikum), nýbrž zejména díky svému skandálnímu činu s únosem, který zvýšil pozornost a teprve ho zařadil mezi „ty vyvolené“, jímž se na povel sborově tleská, a vlastně není už důležité, co pak na jevišti řeknou či předvedou... Coby komedie (byť hořká, černá a místy dramatická) sice Král komedie neoplývá úplně nejsvižnějším tempem, ale provází ho podmanivá atmosféra, výborná režie, má po celý čas atraktivní prostředí televizního studia, příběh se časem začne ubírat nepředvídatelným směrem a Robert De Niro coby smutně zábavný „král na jednu noc“ exceluje v komických částech svého výkonu naprosto přesně a stejně výborně jako i v hlubším, charakterním odstínu postavy posedlého Pupkina. [90%] (30.12.2021)

Po umělecky mistrovském, přesto komerčně neúspěšným Zuřícím býku se Scorsese vrhnul na projekt, do kterého se mu moc nechtělo a podobně jako u Býka i zde musel zapracovat De Niro , aby Martyho přesvědčil. Nakonec se z toho vyklubal patrně nejpříjemnější překvapení ve filmografii obou tvůrců. Film vyznívá nesmírně jízlivě a ve svých obsesích jde ve stopách jak Taxikáře tak i Býka, jen mění drásavost a brutalitu za ironii a sarkasmus. Scorsese prohlásil, že De Niro mu zde předvedl nejlepší herecký výkon vůbec. Jedná se sice o nadsázku, ale Scorsese tím zřejmě myslel to, že je to jedna z netypických rolí De Nira, které se přesto zhostil skvěle. Na roli zoufalého outsidera by se možná lépe hodil Dustin Hoffman, nicméně de Niro byl zřejmě vděčnej za tuto pro něj atypickou roli, a odvděčil se Scorsesemu vskutku vtipnou hereckou kreací. Je to velmi současný a velmi vtipný film, jehož vtip však nevzbuzuje jen smích, ale probouzí i pocity pochopení Pupkinovy frustrace. (13.04.2009)

Po všech těch zde rozboruplných komentářích snad už ani nemá cenu přikládat další potlesk do ohně... ;-) . . . Tak snad jen jednu zásadní citaci z filmu: "...Lepší být král na jednu noc, než blbec na celý život..." (R. Pupkin :-) . . . Líp snad ani tenhle příběh - potažmo film - potažmo...(???) nešlo vystihnout... Tak tedy potlesk Rupertu Pupkinovi!... :--D . . . Tak tedy potlesk Robertu de Niro!! ;--) . . . P O T L E S K . . . ! ! ! - - - - - (Poprvé viděno někdy před lety na ČT, znovu pak 26.8.2008 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 26.8.2008) (26.08.2008)

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)