Kráľ komédie

Mojí mámu chytla policie, když jela 60. No jo, jenže ona byla v garáži! Totální De Nirova exibice. Ten člověk prostě nevydechne a v Králi komedie poletuje jako střelenej. Všude je, všemu se směje a hlavně neskutečně máchá rukama. A když došlo na jeho závěrečné vystoupení, minimálně 5 minut trvající, nemohl jsem od toho chlapa oči odlepit. V tom momentě mě napadlo jen jedno: a to, že svým výkonem převyšuje pojem -herecká genialita-. Nekecám, lidi, je to tak....... A pokud po závěrečných titulcích nebudete mít optimistickou náladu, je s váma amen. (13.07.2008)

Scorsese má zvláštní zálibu natáčet některé své filmy podruhé: Who's That Knocking at My Door? v zásadě remakoval s Mean Streets, Casino a Goodfellas působí jako jeden film rozstříhaný do dvou a s The King of Comedy se zase vrátil v zásadě k Taxi Driverovi. I zde sledujeme doslova basement incela, jak se propadá do své vymyšlené iluze reality, ve které má nějaký účel a uznání. Akorát nejsou sedmdesátky a ve vzduchu post-vietnamské trauma, nýbrž léta osmdesátá a s nimi všudypřítomný svět televizní zábavy. Pupkinova postava také není roztomile komický blázínek, ale politováníhodný malý človíček vychovaný dle ideálů amerického snu, dle kterých si stačí jít neúnavně za svým, abyste toho dosáhli. Jenomže ono ne-e. Nebo nakonec jo-o? Tahle mapa od reality odpojené osobnosti lačnící po úspěchu a uznání publika, je v současné éře všelijakých internetových šašků a influencerů, kteří udělají všechno pro krátkodobou pozornost publika, vlastně stále dost aktuální. "Can I help you with anything else?" "No no, I just gonna wait here." "But this isn't a waiting room." "Mhm." (12.05.2023)

Martin Scorsese ve svých filmech většinou ukazuje nezáviděníhodný osud člověka, který převyšuje své okolí a potýká se s problémy vlastní seberealizace a smyslu svého konání (Zuřící býk, Poslední pokušení Krista). Podobně rád Forman vypráví o géniích nepochopených svým okolím (Amadeus, Muž na měsíci). Kam se ale poděl příběh mnohem častější, obyčejnější a nám všem mnohem bližší? Kam se poděl příběh nenadaného, ale zoufale o svém talentu nepochybujícího, individua, které by hrozně rádo dostoupalo svých vysněných výšin? Napadá mě snad jen Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna. No, pochopitelně. Režiséři samozřejmě točí o tom, co je zajímá, trápí, a k čemu mají blízko. A kdyby jim skutečně scházel talent, nikdy bychom se s jejich díly nesetkali, anebo pokud jim talent opravdu chybí a oni se nějakým omylem dostali až za kameru, zase si tento nedostatek rozhodně neuvědomí a ani je nenapadne, aby se něčím takovým zabývali. Proto jsem s nadšením přivítal Krále komedie, když jsem vycítil, že by mohl tento problém řešit (Přece jenom myslím, že jsem dosáhl sebeuvědomění alespoň na úrovni Gavrily Ardalionoviče). Scorsese si však ze mě a z podobných průměrných nýmandů škaredě vystřelil a ukázal, že když ne komik, alespoň psychopat může být každý. Stokrát mu za to hanba!!! (25.12.2004)

Nemam rad ranne Scorseseho filmy kvôly ich pomalemu tempu a tak mi tento film dlho unikal a pritom to bola velka chyba. Je to fakt skvela tragikomedia o fanatickom fanusikovi v podani famozneho De Nira. Nastastie tentokrat svoju postavu nepojal ako nejakeho nasilneho magora, ale ako prakticky neskodneho naivneho blbca. Hlavne v prvej polovici filmu bol tak otravny az bol zabavny a zaroven miestami pôsobil smutne. Bohuzial v druhej polovici filmu, akonahle dôjde k unosu, tak väcsi priestor dostane aj dalsia postava zfanatizovanej fanynky, ktora mi pripadala zbytocna a tak nejak naviac. Cele to ale nastastie vynahradzuje skvely zaver, takze v mojich ociach tento malo znamy Scorseseho film patri k jeho lepsim. A Scorseseho cameo je roztomile. :) 7/10. (30.08.2015)

Dlouho jsem měl s tímto filmem problém. De Niro byl vyloženě nesnesitelný a dějově to bylo prázdnější, než moje lednička po týdenním hospodaření bez rodičů. Jenže pak nastoupila absolutně brilantní druhá půlka a především díky ní dávám slabší 4 hvězdy. Protože takhle úžasně absurdní humor si to zaslouží... (26.08.2008)