Mafiáni

Scorseseho rozmanitá tvorba pokračovala také v devadesátých letech. A znovu u toho byl Robert De Niro. Gangsterský žánr posunul mísením humoru, mužských rituálů a každodenního strachu zase k trochu dle mého „snesitelnější“ poloze. Legendární Martin Scorsese tak znovu ukázal, že patří k nejpreciznějším filmařům posledních třiceti let a opětovně prokazuje svůj jedinečný cit pro filmové vyjadřování. Svět organizovaného zločinu je v jeho podání až nezdravě přitažlivý, znovu upozorňuje na násilí a moc peněz, sedl mi protentokrát podstatně víc než třeba rozmáchlý gangsterský epos Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, i když (a už vidím ty šklebící se grimasy) ani jiné Scorseseho gangsterské výlety mi moc radosti neudělaly (nejlépe mi tak z toho vychází třetí v řadě – Brian De Palma). Mozaika o tom, jak se newyorský gangsteřík vypracuje na mocného muže mafie, nicméně skutečně dýchá. Ďábelský Joe Pesci!! (12.11.2013)

Ježišmarjá, další mafiáni, zločinci, gauneři! Upřímně, už mě některé historky z podsvětí o nich lezou krkem. Pozdější Casino jsem viděl dřív, přemýšlím, jak bych oba filmy hodnotil, kdyby tomu bylo naopak. Casino bylo podle mě víc propracované, ale v mnoha ohledech se Mafiánům podobá - kromě herců v téměř identických rolích (o tvůrcích nemluvě) pracuje s myšlenkou, že pracující lidé, co nezabíjí a nekradou, jsou ubožáci. Stejná věc byla zmíněna i ve Vlkovi z Wall Street. I já jsem v komentu u Casina psal o Vlkovi z Wall Street. Nejdřív se mafiánům vše daří, pak se to začne kurvit. I oni se začnou kurvit, jejich ženám se to nelíbí, nebo se začnou kurvit taky. Ten zabije toho, tamten zase onoho, nejdřív jsou spolu, pak už zase ne. Podle určitých pravidel můžou někteří nic, jiní jen něco a hrstka všechno, ale podle zase jiných pravidel můžou ti, co nemůžou nic, zabít ty, kteří můžou všechno, jenomže musí počítat se vším. Ne, vážně, čeho je moc, toho je příliš. (08.01.2018)

Jeden z nejoblíbenějších filmů. Dokonalé Scorseseho dílo a další člen do mafiánského krimi podsvětí (po KMOTROVI druhý nejlepší mafiánský Cosa Nostra veledílo). Takových filmů s knižní předlohy si velmi vážím a jsem ohromen tak dokonalého vytvoření (mistr Scorsese) a přesun na stříbrné plátno v tak dobrém světle. Vůni knihy nechám stranou a přejdu na herecké výkony představitelů, například vrcholné herecké trio: Ray Liotta - "asi" nejlepší role ve své kariéře. Robert De Niro - dokonalost, bez chybičky jako vždycky, nekompromisní postavení a Joe Pesci: "démon" - zahrál bravurně (zasloužený Oscar) na svou malou postavu je d'ábelský a nejrespektovanější postava na kterou nikdy nezapomenete. Goodfellas patří mezi elitu v tomhle žánru. Klenot, stylovka, majstrštyk a vrchol Scorseseho tvorby. Závěrečné titulky, které budete těžko rozdýchávat. "Budeš ho muset někam odklidit, nebo zahrabat kyselina mi došla". (26.09.2011)

Jeden z najlepších príbehov o mafiánoch. Film je to nesmierny, má v sebe všetko, čo by mal film mať a dá sa na ňom dokonca i zasmiať, napriek tomu čo sa v ňom odohráva, aká je jeho téma a aký má účel a obsah. Scorsese je majster žánru (mimo iných) a na filmoch ako je tento zvýraznil hviezdnosť svojej osoby. Jednoducho, život mafiána je pekný, no nie dlhý (česť výnimkám). Ray Liotta v hlavnej úlohe, tomu postava sadla ako vyšitá. Ďalej bez Roberta De Niro sa v podstate žiadny film z prostredia mafie nemôže zaobísť. Skutočne životný výkon ale podáva Joe Pesci ako posledný, ale rozhodne nie najmenej nebezpečný člen ústrednej trojice. Práve jeho výkon v úlohe nepríjemne uveriteľného psychopatického zabijáka Tommyho De Vita bol ocenený Oscarom. (09.12.2012)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)