Farba peňazí

Vincent Lauria je hráč, jehož biliár vyloženě baví. Neustále vyhrává, hru si náležitě užívá a to až do chvíle, kdy jeho nadšení spatří bývalý Biliárový král Eddie Felson. Eddie totiž před sebou vidí nejen talentovaného kluka, ale hlavně sám sebe před pětadvaceti lety, kdy bojoval o titul s Minnesotou Fatsem. Má v hlavě spoustu informací o zákulisí kulečníkového profesionalismu, které je ochoten svému nástupci předat, ale zároveň při pohybu mezi rozstřelovanými koulemi začíná toužit po tom, aby jeho tágo neřeklo na zeleném stole poslední slovo (19.11.2009)

"Když tě nevyklepu teď, tak příští měsíc v Dallasu." Návrat Eddie Felsona za zelené stoly mám rád. Sice to chvíli trvá, než zase začne roztáčet falše, ale v tý době skvěle baví jeho žák Vincent, jehož klamání tágem mi připadá velmi zábavný. Mě by tedy Vincent neporazil, protože jsem jeho falešný hry rychle prokoukl, svý koule si dobře hlídám a nenechám si je jen tak honit po stole. Nicméně sledovat Vincenta a Eddieho v akci mě hrozně baví. Já se totiž považuju za gentlemana a odborníka na pool, což mohu hravě dokázat tím, že umím roztrhnout plátno, převrhnout stůl a přepůlit tágo o hlavu soupeře. (23.01.2017)

Celá postava Paula Newmana je mi nesympatická až protivná. Raději sleduji Toma Cruise jako floutka, který se učí řemeslu a všech nečestných her v pozadí nádherné klubové zábavy, biliáru. Scorsese si vybral trochu jednodušší a odlehčený film, který díky kvalitě Cruise a Newmana vydrží i s průměrnou režií. Film působí příjemně, koncem nikoho neurazí, ale rozhodně nejde o něco co musíte vidět za každou cenu. (13.03.2007)

Jeden z těch, nechci říci slabších, ale obyčejnějších filmů Martina Scorseseho. Dostat tento nijak extra bohatý scénář do ruky průměrný režisér, vzniklo by z toho nejspíš nudné béčko. Takhle je z toho skvěle natočená příjemná oddechovka s jak jinak výborným Paulem Newmanem, civilním Tomem Cruisem a sexy Mary Elizabeth Mastrantoniovou. 75%. (05.10.2008)

Eddie Felson je zpět a hustlerovská atmosféra s ním! Martin Scorsese se toho ujal po svém a sice se mu nepodařilo vyrovnat nádhernému lidskému příběhu ze šedesátých let z prostředí kulečníkových stolů, ale líp to dopadnout asi nemohlo. FIlm si jede tu svou melancholickou a díky skvěle vybrané jazzové a bluesové muzice, která je poctou pro starý The Hustler, se mu to náramně daří. Cruise jako napomádovaný floutek je hodně dobrý, avšak vedle Paula nejvíc záři Mary Elizabeth Mastrantonio, vidět ji jenom v kalhotkách bylo velice inspirující. Osmdesátý léta měla svoje kouzlo stejně jako šedesátky. __ Hustler končí tak, že i když vyhrajete, neznamená to výhru. Color of Money končí přesně opačně, i když prohrajete, možná jste vlastně vyhráli. (15.03.2009)