Mys hrôzy

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)

Tak takhle nějak si představuji OPRAVDOVÝ thriller. Cape Fear má všechno, co od něj divák čeká. Krom povinné zajímavé zápletky a smypatických postav však nabízí ještě mnohem víc. Martin Scorsese přesně ví, čím zapůsobit a přesto nebo právě proto, že neporušuje hranice žánru zůstává divák přikován k obrazovce až do samotného konce. Začne to vlastně celkem normálně, ale nenechte se zmást, Cape Fear vám ukáže, co znamená ona gradace děje. Postavy nepostrádají vývoj, ba dokonce každou chvilku se dozvídáme více o jejich niterných pocitech, mění se zcela logicky, poodkrývají své pravé Já. Stejně je na tom i příběh, zpočátku nevinné vyhrožování se pomalu mění až se dostaneme do nervy drásajícího finále. Každá minuta tu má divákovi co nabídnout. A herci? Ano, i ti jsou báječní, ale kdo čekal něco jiného? [TOP 19/14 86%] (13.03.2007)

Scénář: Wesley Strick, James R. Webb .. "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku." . . . . . Nechtějte být v kůži právníka s rodinnou, který negramotnému a sexuálně narušenému jedinci stopí v případu znásilnění důkaz díky němuž se mohl vyhnout lochu. Ve vězení je totiž spousta času na učení se špatných i dobrých věcí. Třeba práva, náboženství, psychologie a jednou vás třeba propustí, takže nechybí motivace a pak? Zosobněná hrůza přichází! Zajímavý příběh se pod režijní taktovkou Martina Scorsese mění v nesnadno zapomenutelnou podívanou, plnou zvláštních kamerových nájezdů, velmi přesné hudby a trochu nevěrohodného konce. Robert De Niro je ve formě a roli si vyloženě užívá a jeden z jeho „objektů zájmu“, mladičká Juliette Lewis, je jednoduše a ve všech směrech úžasná!!. PS: původní film neznám. (09.09.2005)

Thriller J. Lee Thompsona z roku 1962, v ktorom sa predstavili Gregory Peck a Robert Mitchum je výbornou, aj keď nie príliš výnimočnou žánrovkou. Navyše v mnohých ohľadoch príliš zastaralou (tie nepotrebné zrýchľovačky počas akčných scén sú príšerné). Aktualizáciu si v začiatkom 90. rokov zobral do rúk veľký milovník filmovej histórie a geniálny tvorca Martin Scorsese. Jeho počin je takmer v každom ohľade lepší, než pôvodná verzia. Úctu k originálu preukázal režisér ponechaním pôvodných mrazivých hudobných motívov z pera Bernarda Herrmana a obsadením pôvodnej dvojice do vedľajších úloh. Vznikol remeselne brilantný thriller s jednou z najvďačnejších príležitostí pre Roberta De Nira. Temný, mrazivý počin síce kvôli svojej žánrovej čistote nepatrí k absolútnemu vrcholu svojho tvorcu, no aj tak ponúka vynikajúci zážitok. (07.12.2003)

Thriller jak má být. Tento remake se opravdu vydařil. Na Scorsesem je vidět jak se na filmu vyřádil. I takto malý příběh, je natočen absolutně skvostně. Vynikající kamera a svižný střih dostávají film do tempa, ze kterého nás dostanou až konečné titulky. De Nrio je zde absolutně boží. A Julliete Lewis taky zahrála svou hloupoučkou puberťačku excelentně. Mazec. (01.12.2006)