Bertha z dobytčiaku

I velký Mistr musel nějak začínat... Slaboduchý scénář a příšerná country hudba předznamenávají fakt, že tenhle film skutečně nebyl jedním ze Scorseseho uměleckých vrcholů, spíše průměrný až podprůměrný odlesk zašlé slávy velkého gangsterského opusu Bonnie a Clyde a možná i variace na nějaký western, třeba Butch Cassidy a Sundance Kid... Scorsese akcentuje sociální dobový rozměr a odborového předáka vykresluje coby morálně slabé individuum pouštějící se na dráhu zločinu. Ústřední ikonou filmu je železnice a vlak, který tu sehrává téměř úlohu žánrové definice - železniční road-movie s mírně romantickým nádechem... Sociálně těžká 30. léta v USA jsou v pozadí reflexe jako velmi nešťastná a drsná doba pro život... Nejsilnější je závěrečná ,,biblická" scéna, při které Martin Scorsese využil v plné míře svůj velmi hodně osobitý vztah k filmovému násilí... Bertha z dobytčáku je bohužel snímkem, který neurazí, leč zřejmě brzy na něj zapomenete... (16.01.2008)

Mezi nejpodivnější a současně nejdetailněji specifikované subžánry brakové kinematografie, které Roger Corman během své dlouhé kariéry ustanovil, patří filmy o ženách přepadávajících banky na pozadí velké hospodářské krize. Iniciačním titulem se stala Krvavá máma (Bloody Mama, 1970), pojednávající v zjitřeně exploatačním duchu o zvrácené morálce a nelítostné brutalitě reálného gangu vedeného máti Barkerovou. Námět vymyšlený jedním z šéfů American International Pictures, Jimem Nicholsonem, slavil velký kasovní úspěch, takže Corman dostal nabídku přijít s dalším filmem o reálné kriminálnici. Jelikož v létě 1970 založil vlastní společnost New World Pictures a přestal režírovat, nový projekt pouze produkčně zaštítil. Rešerše materiálu se ujala jeho čerstvá manželka Julie Corman, která objevila knihu mapující neuvěřitelný opravdový příběh ženy, která ve třicátých letech byla tulačka a podílela se na několika loupežích. Julii na jejím příběhu fascinoval fakt, že se jednalo o ženu, která žila zcela mimo společenské normy své doby, a chtěla, aby motivy nonkonformisty a emancipace byly zachovány ve scénáři. Zásadní pro výslednou podobu Berthy z dobytčáku bylo angažování mladého ambiciózního režiséra, který si z cizího námětu a scénáře udělal vlastní film. Budoucí velikán americké kinematografie Martin Scorsese stál tehdy na samém začátku kariéry a měl za sebou pouze studentský debut Kdo to klepe na moje dveře (Who's That Knocking at My Door?, 1967). K nemalému překvapení štábu a producentů zvyklých na natáčení intuitivním stylem brakové šmíry si Scorsese celý film pečlivě rozkreslil do storyboardu. Nápadité kamerové kompozice a dynamické rozzáběrování sekvencí spolu s žánrově sevřenějším scénářem, který dobře střídá odlehčené, dramatické i kontemplativně vážné pasáže, zapříčiňují, že tento snímek vysoce ční oproti ostatním laciným projektům své doby. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

50% s odřenýma ušima za finální masakr, jinak Scorsese neScorsese dost nuda a většinou hodně o ničem, navíc občas vážně blbě natočený a s několika do očí bijicíma chybkama. Navíc ta krev je jak v Suspirii a některý scény kolikrát navazujou úplně jinak, než by asi měly (postava se usmívá a kouká doleva, najednou do země a vážně, atd.). (29.05.2007)

„Nice work, but don’t fucking ever do something like this again“, poradil John Cassavetes Scorsesemu po zhlédnutí jeho béčkové odpovědi na Bonnie a Clydea. Motivací k natočení exploatační road movie, absurdně kombinující levicovou ideologii s křesťanskou symbolikou, byla začínajícímu režisérovi kromě peněz údajně možnost zakonzervovat na filmový pás prsa Barbary Hershey, která hraje v zásadě prostitutku (a které se Scorsese za tuto výhradně fyzickou roli „omluvil“ jejím obsazením coby Máři Magdalény v Posledním pokušení Krista podle románu, s nimž ho prvně seznámila právě Hersheyová). Film vybočuje z průměru několika vizuálně nápaditě řešenými scénami a dvojstranným uplatňováním násilí, jež je díky výrazům herců a pozornosti věnované obětem buďto brutální (v podání fašizoidních autorit), nebo spravedlivé (v podání odborářů). Vzhledem k zadání a podmínkám natáčení se vcelku pochopitelně nejedná o žádné veledílo, ale při žádném důkladnějším rozboru motivů ve Scorseseho filmografii by nemělo být opomenuto. 55% (03.12.2011)

Scorseseho variace na téma Bonnie a Clyde nedopadla úplně nejlépe. Stejně jako v jeho prvním filmu Kdo to klepe na moje dveře lze i zde nalézt pár výborných scén, ovšem jako celek se jedná o průměrný film. Scorsese si totiž to nejlepší ze svých začátků schoval až do svého třetího snímku, kterým byly Špinavé ulice. (19.09.2011)