Perzské lekcie

,,NEPOTŘEBUJI UMĚT ČÍST ANI PSÁT. CHCI UMĚT JEN MLUVIT. JESTLI NEJSI TÍM, ZA KOHO SE VYDÁVÁŠ...“   Oblíbenec Timura Bekmambetova natočil takřka neuvěřitelnej příběh. Jeden by řekl, že už ho na filmech z lágru nic nepřekvapí… Film sám o sobě je vlastně jednoduchej. Trocha toho náckovskýho násilí a Žid Reza, vydávající se za (polovičního) Iránce. No a protože touha přežít dokáže divy… Taková festivalová tutovka.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Povídku „Erfindung einer Sprache“, kterou napsal Wolfgang Kohlhaas, neznám. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti.  /// Thx za titule „iljito“.                              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (20.08.2021)

Perské lekce je film o osudové životní lekci pro vězně kterého před zastřelením v lese příslušníky SS zachrání jen to,že chvíli před tím vymění s jiným vězněm v náklaďáku svojí půlku chleba za perskou knihu.Když před vojáky SS zahraje komedii že je perské národnosti tak jako jediný z vězňů v tu chvíli přežije a vojáci ho odvedou za velitelem tábora Kochem který zrovna shání někoho persky mluvícího jelikož si chce po válce v Íránu otevřít restauraci.Následně je ten "Židoperšan" díky této události a své mazanosti zachráněn od velmi nepříznivého osudu,ale čeká ho nelehký úkol každý večer po pracovním dni v kuchyni chodit za velitelem Kochem a učit ho persky.Po celý film bude oblbovat velitele a vštěpovat mu slovíčka i věty které si celé sám vymyslel.Vězeň si začne říkat REZA podle jména v knize kterou dostal za chleba.Několikrát má Reza namále aby neskončil s kulkou v hlavě.Na můj vkus se film točil kolem malého množství postav než třeba grandiózní snímek Schindlerův seznam.Na konci filmu vytáhne velitel Koch Rezu z baráku ve kterém jsou hned poté vězni pobiti a vezme ho sebou do lesů kde se jejich cesty navždy rozdělí.Velitel Koch je později zatčen při neúspěšném vycestování do Teheránu hlavně díky svému perskému žvatlání kterému skuteční Íránci vůbec nerozumí.A vězeň Reza?Díky slovům které si vymyslel ze zkratek jmen vězňů při zapisování do táborové knihy je schopen k údivu svých zachránců nadiktovat jim přes 2000 jmen vězňů i když esesáci táborové seznamy všechny spálili.Závěr se mi moc líbil a asi za to aspoň ty 3 hvězdy. (12.09.2021)

Odchycený Žid jménem Gilles se ve válečném roce 1942 vydává za Iráčana, aby neskončil ve spalovně. Živí svými  dokonalými bláboly velitele koncentráku, který má eminentní zájem o lekce perštiny, neb si chce v dohledné době otevřít v Íránu restauraci. A počáteční nedůvěra ze strany velitele se postupně začne přetavovat ve velmi ojedinělé přátelství. Zarazilo mě, že nikoho za celou dobu nenapadlo sehnat perský slovník a ověřit si tak pravost mladíkova překladu. Mladík byl mazaný, vymyšlená slovíčka sestavoval z přesmyček jmen vězňů, přičemž si tak cvičil paměť. V počátečních fázích disponuje film nemalým napětím z prozrazení, prosakovalo to z každé scény, což ovšem postupně začalo uvadat a opadat. Tvůrci totiž vsadili na to, že se nacista může družit s mužem nenáviděné rasy. Tenhle tah působil zkresleně a nevěrohodně. Nacista si následně Žida bere pod svá ochranná křídla. Sice mu preventivně pěstní a kopací formou vyčiní, když mladík ve slabší chvilce neuhlídá pozornost a již použité vymyšlené slovíčko použije pro překlad jiného slova, ovšem to napětí jako struna náhle praskne. Tábor je vyobrazen coby velmi neutěšené místo, naštěstí byli tvůrci příčetní a využívali toho k různým vyhroceným situacím. Gilles je permanentně pronásledován extrémně nedůvěřivým dozorujícím nacistou, náhle je do tábora eskortován nefalšovaný Peršan, přičemž v té chvíli může celá lež vyjít najevo. Scénář vychází ze skutečných událostí a produkčně na něj dohlížel Timur Bekmambetov, což filmu zajistilo jistou úroven zpracování. Film se ale nevyhnul své předvídatelnosti, takže závěr v ničem nepřekvapí. Navíc je nacista Koch vyobrazen coby velmi shovívavý muž, což pochopitelně může obstát leda tak ve filmové podobě. Herecké výkony Nahuela Péreze Biscayarta coby Gillese a Larse Eidingera coby Kocha jsou na patřičné úrovni. Vadim Perelman se režijně snaží bojovat s průhledností a naivitou scénáře Ilji Cofina, napětí a drastičtější scény hlásí svoji přítomnost. Ta nebývalá intenzita nepopsatelného napětí se ale z filmu poznenáhlu vytratila, což trochu srazilo divácký zážitek. 7/10 (19.02.2022)

Na rozdíl od zdárě vedených recenzí v řádné češtině na čsfd (oblíbení uživatelé) jsem neustále zděšen překlady názvů filmů (idiotští distributoři nebo jiní specialisté) Perské lekce je toho markantním příkladem. Je to tak, jako kdyby se rodiče ptali žáka: Jaké předměty jste měli dneska ve škole? a on by odpověděl: Měli jsme matematiku a českou lekci. Perskou lekci dostali Řekové roku 490 př. n. l. po bitvě u Eretrie. Nazvat tento film Výuka perštiny (nebo Erfindung einer Sprache - Objev nového jazyka podle autora povídky Wolfganga Kohlhaase, jž se film inspiruje) by snad negativně neovlivňilo kasovní zisk. Nakonec "žák" zjistil (my to věděli od začátku), že se nejedná o žádný jazyk, ale šifru. Šifru navíc srozuitelnou jen z jedné strany. Seznam vězňů účelově zašifroval a dešifroval "učitel", ale sám pro sebe. U verze filmu, který jsem viděl, se zobrazovaly titulky přeložné Googlem. Tady další šifra, které jsem rozuměl, protože znám německy. Přitom mě napadlo, že by "googlovské překlady" mohly být základem "nové češtiny". Čeština by se neučila (učila by se pouze angličtina) a používala by se v té formě, v jaké ji nabízí Google, včetně chyb, dezinterpretací atd., tak jak již dnes činí četná domácí media (Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-control a mít všechno vytuněný, vymazlený a vychytaný.).  Málo už jen k samotnému filmu: poměrně vysoký standard, zvláště po stránce scénáristické a herecké. Za jednovětou recenzi se omlouvám, film je pro mě sice zážitkem, ale nikdy konečným cílem. (19.02.2022)

Židovská tématika bola na plátne rozobraná snáď zo všetkých strán. Raz za čas ale príde niečo nové. Lekcie sú dobrý film, miestami síce čitateľný, ale príbeh je naozaj zaujímavý a vraj podľa skutočnej udalosti. A páčilo sa mi, že Perelman netlačí na pílu (slza sa mi v oku objavila až na záver) a to sa ráta. (02.12.2020)