Čas zabiť

Takhle by měly vypadat všechny filmové adaptace románů. Přesto, že má předloha 600 stran, byly správně vybrány ty důležité věci a i všechny změny byly ku prospěchu věci. Závěrečná řeč pronášená Jakem (v knize ji pronáší jedna porotkyně na poradě) je nejsilnějším momentem filmu. A nevím, zda bylo úmyslem Grishama/filmařů ukázat, že americký justiční systém je padlý na hlavu, ale i to se podařilo. (16.05.2017)

"DO YOU THINK THE JURY SHOULD CONVICT CARL LEE?" -------- Nadpriemerný film z prostredia súdnej siene. Grisham je v tejto oblasti nekompromisný expert. Schumacher zase macher v atmosfére. To všetko spolu v balení s vynikajúcimi hereckými výkonmi. McConaughey išiel úplne na doraz. (15.09.2017)

Fim o rasizme, ktorý je postupom času stáva filmom o pomste, ktorý sa neskôr utopí v motívoch a zvratoch, ktoré postavy menia viac a viac na karikatúry a to všetko preto, aby na záver deepdivoval v tom najklišeovitejšom pátose. Majstrovstvom ostáva, že napriek tomu si udržiava charizmu a aký-taký náboj. každopádne viac sa oplatí Horiace Mississippi. Alebo Gavrasov Betrayed. (07.01.2024)

„Není nic nebezpečnějšího než přesvědčený blázen.“ Spousta morálních dilemat a obtížných otázek ve skoro 2 a půl hodinové podívané, která ovšem ani na chvíli nezačne nudit. Nemyslím si, že Joel Schumacher v mých očích někdy překoná nedostižnou Telefonní budku, přesto bych Čas zabíjet v jeho tvorbě řadil k těm nejlepším snímkům co natočil. V tomhle filmu se sází hlavně na pečlivě vystavěný soudní proces (při kterém se nehraje zrovna moc čistě), silné téma (korunované závěrečnou řečí obhájce), dráždivou rasovou otázku (spolu s problematikou KKK) a v neposlední řadě na kvalitní herce (zejména trojici Matthew McConaughey, Kevin Spacey a Samuel L. Jackson). Ne všem postavám jsem jejich motivy a chování úplně věřil (hlavně postřelenému policistovi), některé scény vyzněly trochu do ztracena (únos?!), rozsudek a celý ten konec mi přišly trochu naivní až pohádkové, přesto ty solidní a zasloužené 4* snímku přiklepnu. „Tys řekl, že bys mi pomohl, kdybych byl v průšvihu. No, tak teď sem v průšvihu. Co ty na to?“ (20.12.2020)

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)