Réžia:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (viac)Obsahy(1)
Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak. Áda čeká u auta na Jožu, která nakupuje. Nudí se, a osloví proto hezkou Bohunku. Dívka přijme jeho nabídku na výlet do přírody. Ve srovnání s přízemním Standou má zkušený Áda romantické řeči i chování a Bohunka jeho "kouzlu" podlehne. Milenci se nastěhují do chaty, kterou Ádovi půjčil Joska Nejtr. Sám Joska situaci využije k utěšování osamělé Joži. Nešťastný Standa vymýšlí různé pasti a triky, kterými by zničil svůdce své Bohunky. Jenomže vztah Ády a Bohunky spěje k zániku sám o sobě. Na chatě je vlhko a zima a dívka vaří denně jediné co umí - guláš z buřtů. Áda je rád, když si jí Standa z chaty odvede. Za čas je vše ve starých kolejích. Joža dostala na usmířenou zlatý náramek. Standa s Bohunkou, teď už manželé, přijímají návštěvu jiné mladé dvojice, aby si zahráli kanastu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (85)
Vynikající adaptace románu Vladimíra Párala. Tradiční Páralův manželský a milenecký vzorec, tradiční místo bohapusté severočeské chemičky, maloměšťácké hodnoty i způsob života, zkoumání života i jeho banality a především analýza vztahů - to postižení partnerského stereotypu je asi nejcennější devizou Soukromé vichřice. Bočan toho dociluje opakováním sekvencí určitých scén a stejně jako Páral v literární předloze pomocí jazyka - cyklickým opakováním určitých slov a vět. Film i kniha najednu stranou slouží jako hodně nepříjemná sonda do šedi a marasmu komunistického Československa uprostřed bezčasí 60. let, na druhou stranu má ale svůj silný nadčasový rozměr právě postižením stereotypu manželského i partnerského života a exponováním jednotlivých lidských typů (muž v manažerské pozici v krizi středního věku, postava Bohunky, kterou bychom dnes mohli označit módním termínem ,,zlatokopka" atd.). Osobně se rád dívám na staré české filmy mimo jiné i kvůli tomu, že je v nich zachycena realita dané doby, to jak vypadala města, vesnice, lidé, vozový park, infrastruktura a to mi právě černobílý film Hynka Bočana splňuje bezezbytku - navíc fakt, že jde vlastně o reflexi právě se rodícího konzumní společnosti, jejíž zárodky můžeme v chování postav pozorovat, takový prematerialismus před svou zlatou érou v normalizačních 70. letech. PS: Živelnost i zemitost herectví Pavla Landovského je opravdu fascinující... ()
Vladimír Páral byl uznávaný spisovatel svojí éry a expert na rozpitvávání lidské sexuality a mezilidských vztahů. Na jeho knihy se stály každý čtvrtek velké fronty a vedle Hrabala to byl asi nejlepší legálně vycházející autor. Na filmové zpracování svých knih měl ale celkem smůlu, většinou - možná za to mohla i normalizační dvacetiletka - z toho vycházely veskrze průměrné adaptace. Možná je to i dobou vzniku, v době rozkvětu kultury v 2. polovině 60. let, ale tenhle film je to nejlepší, co na základě jeho předlohy vzniklo. Jízlivý, zesměšňující, provokativní smínek o tom, jak to chodí mezi muži a ženami. Taky na pár gagů dojde, to když se Pavel Landovský chystá zprovodit ze světa svého rivala, ale jinak je ten film nikoliv k prvoplánovému smíchu, ale spíš k zamyšlení. Celkový dojem: 80 %. ()
I já jsem byl ze začátku zmaten ze struktury vyprávění, ale postupně mě ten kolotoč partnerské i společenské nudy, všudypřítomná šeď a vynikající herci začali bavit. Párala jsem nikdy nijak zvlášť neprožíval, tahle adaptace se ovšem povedla enormně. Další z mých restů klasických českých filmů, který jsem měl vidět už dávno. 90%. ()
Celý čas som rozmýšľal, prečo som o tomto filme nikdy nepočul. Prečo sa nikdy (?) neobjavil v programe komerčných staníc cez víkend popoludní. Jedná sa totiž o civilnú, častokrát humornú odnož českej novej vlny, kde sa to pár krát podarilo vytiahnuť až na kult. To pri všetkej inteligencii diel. Taká je aj Súkromná víchrica. Landovský a Somr v českej novej vlne a ešte ako sokovia, to by nemohlo dopadnúť zle ani pri horšom scenári. Toto je ten typ komédie, kde sú postavy maximálne vážne, prežívajú pomerne krušné chvíle a práve na tom sa divák zabáva. Podmienkou však je, že musí byť inteligentný. Čím som si nevedomky asi odpovedal aj na úvod komentára. ()
Kvalitne filmove dielo z ceskoslovenskej kinematografie 60. rokov, tentokrat od pana rezisera Hyneka Bocana. Komedia, ktora mala v uvolnenych 60. rokoch hodne do seba, myslim nezostarla ani po vyse 46 rokoch. Herci hraju na urovni - Somr a Kolarova - a ako ukazka zivota pracovnikov chemicky je film prijemnym uvolnenim. Miestami prerasta s komediou. Slusnych 77 % ()
Galéria (33)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (10)
- Jelikož Daniela Kolářová ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic. (rakovnik)
- Když bylo potřeba natočit zimní exteriéry, tak nebyl sníh. Vojáci jej navezli z okolních hor a rozházeli jej po ulicích. Po natočení scén byl odklizen. Poté bylo potřeba natočit jarní exteriéry, ale mezi tím sníh napadl, takže se musel naopak odklízet. (jenik71)
Reklama