Eliášův oheň

Tento film vznikol v čase, keď boli zhruba vo veku hlavných postáv moji rodičia. Napriek tomu ma táto generačná výpoveď zasiahla dosť výrazne, oveľa výraznejšie, ako som čakal. Zaujímavý a rôznorodý kolorit postáv, ktoré sú (napriek tomu, že ich je dosť veľa) relatívne dobre prekreslené, dáva divákom slušný priestor s niektorou z nich sa identifikovať a "fandiť" jej, pričom v konečnom dôsledku sú sympatické vlastne všetky. Nemyslel som si, že z Brat pack záležitostí bude mať niečo šancu prekonať Hughesov The Breakfast Club, ale St. Elmo's Fire má k tomu veľmi blízko a minimálne sa dostal na rovnakú úroveň (a to v hereckej zostave chýbajú moji dvaja obľúbenci - Molly Ringwald a Anthony Michael Hall). (01.02.2009)

Panejo, to už je let, co jsem tenhle film poprvé viděla. Dnes je těm, kteří v něm začínali, a o kterých ještě svět netušil, že to jednou bude herecká elita (a že někteří z nich budou mít vrchol a po něm pád....), o dvacet víc. Je to dojemné srovnání a podle mého se tenhle film Joelovi moc povedl a přesto, že to vlastně taková nezávazná léžerní srandička, neubráníte se tomu, aby jste se s některým z aktérů neidentifikovali. (26.01.2005)

Partička Brat pack mě opět nezklamala. Sice je to taková ta lehce povrchní i hloupoučká sonda do života bandy kamarádů, co se navzájem podváděj a hledaj svý místo v životě po škole, ale herecká sestava a 80s styl to tahaj nahoru. Nejsympatičtější mi byla Ally Sheedy, ale ostatní za ní moc nezaostávali, jen mě trochu zarazilo, že to je ze stejnýho roku jako Breakfast Club, ale herci tu vypadaj tak o 5-10 let starší. Každopádně je to spíš film pro fanoušky týhle skvadry herců, jinak pro ostatní spíš takovej normální průměr. (07.10.2013)

Nie je to az taka ultimativna pecka ako Breakfast Club, pretoze kvôli väcsiemu mnozstvu postav film nejde az tak do hlbky a je viac epizodny, ale stale sa jedna o velmi prijemnu a inteligentnu sondu do zivota mladych ludi akych bolo v 80tych rokoch ako šafránu, takze je celkom pochopitelne, že sa tento film stal v USA kultom. (11.02.2011)

Nerad bych opětovně nechal řádit své vnitřní démony při nejšílenější životní zkoušce - přestupu z rodiči podporovaného polehávání ve školních lavicích do sféry odpovědnosti, samostatnosti a pracovního procesu. To se radši mrknu na to, jak se s tím vypořádali jiní. A tahle skupinka s nikotinem v plících, alkoholem v játrech, koksem v nosu, citovou nevyrovnaností v srdcích a hrdě vztyčeným přirozením ve spodním prádle rozhodně nebyla špatnou volbou. Jen se obávám, že mi v paměti brzy nezůstane víc, než Billyho saxofonový nářez. (07.10.2012)