Voľný pád

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Mistrně natočená i zahraná schizofrenie a pekelný výlet až na samé dno lidské duše. Michael Douglas v roli muže, kterému tak trochu povolí společností šponované nervy a vezme osud do svých rukou. Stačí malá souhra několika nepříjemných náhod či událostí a muž, který si je jistý svým životním postojem a prioritami, je rázem na druhé straně barikády. Co je dobro a co je zlo? A jak vypadá spravedlnost? Existuje vůbec? Člověk, který měl skvělou práci i rodinu, se během jednoho dne dostane na šikmou plochu a může ztratit vše, na čem mu kdy záleželo. Najde cestu zpět? (17.11.2009)

Volný pád začíná velice, opkauji velice, zajímavě. Jenže jakmile hlavní hrdina D-fens vleze do army-shopu s fašistickým prodavačem, vnitřní kvalia filmu náhle klesne prudce dolů a už se jí nepodaří znovu vyškrábat výš. Mohla to být zajímavá kritika doby, ale nakonec je z toho jen povrchní báchorka o tom, že ve výdejnách fast-foodů jsou hamburgery 4x tenší než na obrázcích a dnešní děti mají zmáknutou střelbu z raketometu lépe, než malou násobilku. (10.11.2007)

Chytře napsaný příběh o chlápkovi, kterému ruplo v bedně a chce si to vyřídit s celým světem a my mu při tom držíme palce. Výborný Michael Douglas a neméně skvělý Robert Duvall (nevím, co proti němu každej má, obzvláště v tomto filmu). Skvělý film, který mne sice neposadil na prodloužená záda (i když závěr k tomu neměl daleko), ale bylo mi v jeho společnosti příjemně. 75%. (26.09.2011)

Joel Schumacher nemá moc dobrý poměr povedených a špatných filmů - ale když se mu zadaří, tak to prostě stojí za to. A Volný Pád je dost možná jeho nejlepší práce vůbec. Skvělá studie možná že i zasloužené pomsty všemu a všem, (nejenom) osobní sebedestrukce, a taky umění pánů Douglase a Duvalla. A přitom to má takovou místy neuvěřitelně odlehčenou atmosféru. Člověk by něco takového čekal spíš od Stonea (v jeho mladších a lepších letech samozřejmě). Jednoznačně je to film, který by neměl nikdy být zapomenut - a rozhodně by neměl být na jakékoliv televizní stanici uváděn až od půl jedenácté po nějaké retardované soutěži a seriálu. 90% (21.05.2012)