Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Postarší seladón Evžen Novák (Miloš Kopecký) si privyrába ako komparzista. Raz pri návrate domov stretne susedku Alenu Bartáčkovú (Iva Janžurová) a žartom jej naznačí, že jej manžel je jej neverný. Karel Bartáček (František Peterka) si to nenechá páčiť a sľubuje Novákovcom (Stella Zázvorková, Miloš Kopecký) pomstu. Tí sa radi hrajú pred susedmi na ľudí z lepšej spoločnosti a ich syn René (Luděk Sobota) si s obľubou vylepšuje svoje meno rôznymi titulmi. Začína sa malá súkromná susedská vojna, ktorá by sa mohla celkom pokojne skončiť vo chvíli, keď ich starý dom plánujú zbúrať a obe znepriatelené rodiny sa musia od seba odsťahovať. Škodoradostný osud však zariadi, aby sa obe rodiny opäť stretli v novom dome ako susedia. Niet teda divu, že aj svadobné oznámenie Reného a Nadi (Dagmar Veškrnová), netere Bartáčkovcov, všetci považujú za tak trochu hlúpy vtip. (TV JOJ)

(viac)

Recenzie (323)

drexik odpad!

všetky recenzie používateľa

Co se týče hodnocení málokdy nějak výrazně vybočuju od toho celkového, ale tady půjdu hodně proti proudu. Nechápu jak někoho může bavit film kde se neustále jedná jeblá ženská vřeští přes celý barák na druhou a jejich hlavním cílem je udělat tomu druhému nějaký naschvál, který není vtipný no a samozřejmě se u něj řve. Vynikající obsazení jde vniveč a je nahrazeno těžkým znechucením nad takovýmto paskvilem. ()

Reklama

Marthos 

všetky recenzie používateľa

Svým způsobem stále aktuální sonda do nevyzpytatelné české povahy, neboť sousedské naschvály byly, jsou a budou. Hereckému obsazení jednoznačně dominují výkony ústřední čtveřice, ale svou přesnou pozici tu nachází i jinak schematická komika Luďka Soboty a v oněch letech stále ještě kvalitní Dagmar Veškrnová. V rámci problematické Schulhoffovy tvorby jeden z mála skutečně kvalitních počinů. Pokud této dámě jde o to, co to provokace vůbec je, tak bysme se museli bavit na bilaterální úrovni. My jsme kulturní rodina. Já kupříkladu hraji ve filmu, celovečerním i barevném, takže jakákoliv provokace z mé strany je naprosto vyloučená. ()

zdepapepa 

všetky recenzie používateľa

Hezká česká komedie, zajímalo by mě, jestli by fungovala i jinde. Závist, naschvály, ale vše jakž takž v mezích i po letech je vtipné. Mírný černý podtón v podobě nevěry je naštěstí brzy zašlapán a manželé spolu vydrží i do dalšího filmu. Pěkná situační komedie s příjemnou fyzickou komedií. Koncert pro ústředních 6 lidí. Co horory - tohle by mělo mít předmluvu v podobě - Natočeno podle skutečných událostí. A kdo je chytrý, nejen, že se pobaví, ale ještě si z toho odnese nějakou cennou lekci. ()

see_sawandrew 

všetky recenzie používateľa

Pokud čekáte vyčerpávající rozbor tohoto filmu, určitě se do čtení komentáře nepouštějte. V souvislosti se Schulhoffovými filmy vídám tolik rozsudků se slovem "normalizační", že se kolikrát nemohu ubránit smíchu. Je však spíše smutné, kolik lidí je schopno řadit mnohé filmy mezi normalizační splašky jenom na základě toho, že vznikly v období normalizace. U českých filmů to zamrzí mnohem více, jelikož v naší kinematografii se Brežněvův vliv odrážel vůbec nejméně (stačí zabrousit do jiných národních kinematografií východního bloku - prach a bída sedmdesátých let je na nich znát mnohem více). Snad je nevděčnost diváctva k filmům sedmdesátých let způsobena silným kontrastem s předcházejícími léty šedesátými, právem označovanými za zlaté období (nejen) české kinematografie. V šedesátých letech mladá generace absolventů FAMU po boku se starými lišáky rozbíjela tabu minulosti a vzpomínala na druhou světovou válku i následné komunistické utužování v padesátých letech. Po intervenci v osmašedesátém však museli filmaři začít vymýšlet něco jiného, protože nová vlna zašla pro komunistickou cenzuru až příliš daleko. Hlavní doménou filmů sedmdesátých let se proto staly konkrétní osudy lidí v přítomnosti, a také různě fantaskní pohledy na budoucnost nebo alternativní realitu (Lipský a Vorlíček s Macourkem dokázali v tomto tématu usednout na samotný trůn crazy komedie). Paradigma hodnot českých lidí a rodin bylo s kolísající vážností bravurně znázorněno například v kultovní dilogii Marie Poledňákové. Schulhoff se jako několik dalších režisérů rozhodl pustit do satiry s tématem mezilidských vztahů (jako odkaz na budoucnost můžeme v jeho filmech považovat už samotné názvy, pro něž je typický budoucí čas doplněný zdrobnělinou v pátém pádě). Pro všechny tyto filmy však platí společný jmenovatel - pod nesmírně vtipnou fasádou se TAKÉ nalézá velmi ostrá kritika společnosti. Netlačí se na pilu tolik jako o dekádu dříve a filmy si ze sociální a politické situace střílí mnohem nenápadněji, ale o to sofistikovaněji. Snaha kulantně oblbnout cenzuru se však negativně odrazila také u diváků, kteří po agresivní filmové tvorbě šedesátých let trochu zapomněli koukat pod povrch a spokojili se s žánrovým začleněním těchto filmů = komedie. Výjimkou nejsou ani Schulhoffovy filmy, které jsou sice zábavné a většinou vtipné, ale rozhodně nepojednávají o ctnostných vlastnostech lidí. Nepoučitelnost a nenapravitelnost je v podstatě vyjádřena už samotnými názvy jeho filmů. Podobným případem je také Zítra to roztočíme, drahoušku. Povrchní závist a marnivost českých "maloměšťáků" je zde zobrazena naprosto dokonale, nejen ze scénáře, který nikdy žádnou hlášku nenechá bez ironického významu, ale i z jemného neverbálního projevu našich herců (silná generace zůstává silnou i v jiných filmech než hvězdných). Film velmi ošklivě nastavuje zrcadlo početné části populace a také dnes zůstává velmi aktuální (stačí se podívat na libovolné diskuzní fórum, nebo si třeba zajít do supermarketu nebo na úřad). Ještě bych rád podotkl, že dělat nutné kompromisy ve svých filmech neznamená stát se anální subinkou cenzury - ono je to vždycky trochu složitější (vzpomeňme si na Nezvala). I proto je smutné, že nikoli nejlepší, ale přesto zajímavé filmy Petra Schulhoffa jsou často házeny na smetiště spolu se skutečnými ukázkami normalizačního poklesu, které mají na svědomí až příliš přizpůsobiví a netalentovaní režiséři, jako byl Steklý nebo Trapl. Vrcholem ironie pak je, že nejlepší české komedie byly natočeny právě v normalizačním období. Dnešní rádobymoderní veselohry jim nikdy nesahaly ani po kotníky, a to včetně opěvovaných Pelíšků. 75% () (menej) (viac)

Galéria (13)

Zaujímavosti (28)

  • Dům, do kterého se přestěhovali Bartáčkovi a Novákovi, stojí v Praze Motoli v ulici Hennerova 227/7. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
  • Uklízečka Hortenzie (Helena Růžičková) říká: „A hoď sebou, za chvíli přijdou inkousti, tak ať nám to nepošlapou.“ Termínem „inkousti“ označovala dělnická třída úřednictvo. (sator)

Reklama

Reklama