S čerty nejsou žerty

Kdo by neznal Petra Máchala, Dorotu Máchalovou, skvělého Lucifera, hodného hraběte, zlou princeznu Angelínu, nebo zlého kaprála. Pohádka na motivy Čertova švagra je jednoznačně nejlepším filmovým počinem Hynka Bočana, který smíchal všechny nezbytné pohádkové ingredience velmi pečlivě a vyváženě, a tahle pohádka plná vynikajících hereckých výkonů, nezapomenutelné hudby, nemá prakticky slabých míst, až na nejasnosti v oblasti triviálně vyložených pekelných pravidel a kouzel (např. čert Janek umí vykouzlit ze šišek dukáty a nepřičaruje si pečené kuře?! nebo peří v podstatě zhatí čertovy plány, a je pravda, že kolem toho peří panovaly nejasnosti) a také její časté reprízování v televizi jí škodí. A rozhodně peklo nestojí za moc, čerti přebývají v jakési zatuchlé jeskyni, 80% (03.12.2009)

Krásná pohádka o statečném chlapci, vykutáleném mladém čertovi, dvou krásných princeznách, marnivém knížeti, protřelému správci a vydařených obyvatelích pekelného království. Velký podíl na úsěchu mají také písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, a neodolatelné herecké obsazení v čele s Vladimírem Dlouhým, Ondřejem Vetchým, Petrem Nárožným a Karlem Heřmánkem. Jedna z našich nejhežčích pohádek. (17.06.2006)

V mém žebříčku nejlepších českých filmů zůstane tohle po čertech zábavné dobrodružství už asi nadobro na absolutním vrcholu. Jednak díky hereckým výkonům, z nichž by si kromě Vladimíra Dlouhého zasloužil zmínit především Petr Nárožný, jehož role je naprosto geniální a zřejmě největší zásobárna na hlášky v dějinách českého filmu. Pak také zásluhou přenádherných kulis a kostýmů, které daly vzniknout s přehledem tomu nejúchvatnějšímu peklu, jaké se kdy na filmovém plátně objevilo a objeví. Navíc ještě pod vedením toho nejsympatičtějšího pekelníka Karla Heřmánka, při jehož ďábelských projevech mi vždy přebíhá mráz po zádech. A do třetice díky tomu jednodušše nejdokonalejšímu scénáři, jaký kdy v českých pohádkových vodách vyplaval na světlo světa a který si coby náš národní klenot zaslouží své čestné místo ve vitríně Národního muzea.. A pak že nemáme být na co hrdí! (18.08.2012)

Hezký příběh se spoustou příjemného humoru i nezbytným morálním poselstvím, plejáda skvělých herců, dobrá výprava i obstojné triky (na svou dobu). Nejlepší role Karla Heřmánka, ale nezapomenutelně ztvárněných postav je víc:-). Tahle pohádka se mi snad nikdy neokouká, jedna z mých nejoblíbenějších. 95% (03.07.2009)

Hned několik věcí je tady špatně. Předně odbytý úvod, komentovaný Munzarem ne právě přesvědčivě. Potom nepochopitelný způsob, jakým Anna Máchalová v pekle objasňuje svou totožnost: „Já jsem Petrova babička, ne macecha.“ (Nehledě k tomu, že tato do pekla omylem přivlečená žena, která si má čertův omyl odpracovat a je tedy hrdinkou typické pohádkové situace, by si zasloužila vlastnější charakteristiku než jen být něčí hodnou babičkou.) Dále vyznívá poněkud hloupě, že první Petrovo přání (vzít babičku z pekla domů) mu diktuje ona, místo aby „jedno přání už mám“ konstatoval sám. Pak ta trapná aférka se zlatým jablkem: Jelikož divák není upozorněn na fakt, že nejbohatší princ (Vydra) je labilní imbecil, těžko může pokládat jeho chování za uvěřitelné. No a na konec wtf věta „ono jí u nás nebude zle“. Tak o co tedy u ďasa jde? Než tyto drobnosti lze přejít. Vcelku tady klape úplně všechno. Má to spád i atmosféru, obé dokonale umocňuje hudba. Uhlíř si dal opravdu záležet. Úderný fór na každém kroku (třeba "No otevřete ty dveře"). Dlouhý s Vetchým oba kvalitní. Heřmánek, Preiss, Kemr, Kretschmerová... všichni boží. Ale největší guru je kaprál Nárožný. Při každém dalším zhlédnutí mám u tohoto filmu záchvaty. K problematice čertů: Jsou to tady sice lůzři, ale celá ta vnitropekelná prskanice je prostě dokonalá. (Např. Heřmánkova Lucifera jsem do dneška nerozdýchal.) Peklo je zkrátka nevlídné místo, kde nikdo nikoho nemá rád. A že je spravedlivé? No když z české mysli zmizelo Nebe jako vážně braný garant spravedlnosti (a milosti), musí tuto úlohu alespoň částečně suplovat Peklo. Jestli je to dobře nebo špatně, je otázkou. Vůbec analýza pekla a ďábla v českých filmových pohádkách by vydala na zajímavou kulturněantropologickou diplomku. K problematice žánru: Jára Cimrman by měl z této pohádky jistě radost, kdyby viděl hrdinovu veskrze racionální volbu nevěsty pro finální svatbu. Zamiloval se do svůdné Angeliny, posléze však velmi prozíravě žádá o ruku Adélky, jejíž charakterová plochost ve srovnání s Angelinou je nepřehlédnutelná na první pohled. Přišel snad v pekle na jiné myšlenky? Nebo je to podobenství, které jsem nepochopil? (07.04.2013)