Vrah skrýva tvár

Udělal to Krakonoš? Nebo snad hajnej? Major Kalaš a nadporučík Varga v nablýskané 603 pendlují mezi Prahou a nehostinným venkovem a mezi obvyklými podezřelými hledají pachatele. Tentokrát spíše sázejí jen na sérii poctivých výslechů než nějaké CSI metody šedesátek a dlouho je i diváky trápí nesoulad mezi shodným modus operandi a motivy mordů. A kdo ví, jestli by to vůbec rozlouskli, nebýt doktora Plzáka a jeho krapet drsné rekonstrukce. A to byl ještě tak laskavý, že pachateli následně neporadil to své „zatloukat, zatloukat, zatloukat“.. Působivý realismus, černobílou živená ponurost a brilantní scénář vodící si diváka jak slepého koně. Klenot české filmové detektivky, ve kterém už Hrušínský není takový Napoleon jako ve Strachu a občas dokonce sáhne i po vtipné glose, nicméně svým minimalismem pořád strhává maximum pozornosti. (14.04.2020)

Detektivní filmy 60.let mají v sobě neuvěřitelnou syrovost, která je dána jednak černobílou kamerou ( Jiří Vojta), dále zlověstnou a místy hodně temnou hudbou ( Pavel Blatný) a v neposlední řadě prostředím ( les, chátrající státní statek a zámeček) i výkony herců. Mezi herci mě překvapila Lola Skrbková v roli babičky Michala, která mi nadlouho utkvěla v paměti jako žebračka z Kladiva na čarodějnice, kde stála na počátku hrůzné mašinérie soudních procesů s čarodějnicemi. Tvůrci vedou diváka záměrně po cestičkách k různým pachatelům. Přiznám se bez mučení, že ať jsem napínal závity sebevíc, vraha jsem do klíčové chvíle neodhalil...Chvílemi opravdu strašidelná detektivka. (22.03.2011)

Maigretovsky civilní Hrušínský, syrová ponurá atmosféra, hutné napětí fungující i kvůli skvěle zachycené prostředí, se všemi těmi ponurými uličkami a omlácenými šedými baráky. A samozřejmě scénář, který si diváka vodí jak potřebuje, předhazuje mu jednoho podezřelého po druhém, prokládá to střípky informací a sem tam i falešnými směrovkami. To všechno jsou klady, které z filmu dělají i po téměř půlstoletí výtečný kousek, který nepotřebuje žádné filmařské kejkle aby udržel napětí až do závěrečných minut. Mnohem lepší než první část trilogie. (30.10.2013)

Režiséra Petra Schulhoffa známe spíše jako autora sociálních satirických komedií. Jeho doménou však byly i výborné detektivky. V nich kladl velký důraz na atmosféru a na co nejpřesnější vylíčení policejních postupů. Dvojici kriminalistů - majora Kalaše a nadporučíka Vargu - uvedl už v roce 1963 ve filmu Strach, podle knihy Eduarda Fikera. Hlavní roli svěřil Rudolfu Hrušínskému, který se jí zhostil tak, že se mu tehdy říkalo český Maigret. Roku 1966 následoval právě film Vrah skrývá tvář, roku 1969 Po stopách krve a konečně o celých deset let později, roku 1979, Diagnóza smrti. (Pro úplnost nutno dodat, že postavy majora Kalaše se jednou ujal jiný režisér, Jaroslav Mach, a ve snímku Na kolejích čeká vrah ji přeobsadil Jiřím Sovákem). Vrah skrývá tvář se točí kolem vražd tří mladých dívek, přičemž do poslední chvíle není jasné, kdo byl skutečným vrahem.  Příběh se odehrává na maloměstě a v blízkém statku poblíž lesa, i lidé jsou zde spíše uzavření do sebe, takže se pátrání i díky tomu protahuje. Skvěle vystavěná atmosféra a napětí však drží po celý film. (09.03.2013)

Kalašovská série postupuje dál a ještě lépe. Tajemná černobillá kamera a rozvíjení jednoho zločinu o další sérii tragédií, která se stává prakticky nevyřešitelnou a má plno případných vínků. Tohle všechno mě bavilo už minule.Ale tentokrát se to obejde bez za vlasy přetaženého konce a motivy znásilňování dívek a atmosféra venkova jsou  ještě takové intenzivější a  osobnější. Všechno o to dohromady vytváří takové napětí, že už jsem si netrpivě přál, aby vrah odkryl tvář.A ta závěrečná rekonskrukce ve sněhu se zaměřením na to klapaní bot. Taky skvělé. Celkově velmi dobrá práce. (23.05.2021)