Strach

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Tížívá atmosféra, smrt, za kterou je tušit temné tajemství. A stejně jako v životě je nakonec pravda mnohem víc fádní než očekávání. V první půlce jsem byl spokojen, ve druhé však moje spokojenost klesala. Toho tááákhle pomalého mluvení bylo nějak moc, atmosféra se rozplynula a detektivní dvojka mě nijak zvlášť nezaujala, dokonce ani nemám pocit, že by se s tím odhalováním nějak moc snažili. A samotné odhalení mě nebavilo a nechalo mě zcela chladným. Takže pro mě průměr, ke kterému se už vracet nebudu. (08.10.2013)

Schulhoffova celovečerní prvotina coby předzvěst zlaté éry českého krimifilmu. Strach zatím jen opatrně a jako by náhodou zkouší polapit diváka, ale díky atmosféře se mu tento nesnadný úkol jeví podstatně lehčeji, než jiným soudobým filmům podobného žánru. Povinná (nutná) implementace ideologických a sociopolitických změn byla v rámci možností odsunuta až na samý okraj pozornosti, mnohem výraznější prostor ve filmu získávají charaktery jednotlivých protagonistů a především skvěle sestavená dvojice vyšetřovatelů v podání milimetrově přesného Hrušínského a charismatického Brzobohatého. Nadčasová práce s kamerou, navýsost unikátní fotogenický kontrast černobílých odstínů, intonace hudebního rozčilení. Nepodceňovat strach se vyplatí. V životě i ve filmu. (26.12.2013)

Filmy natočené podle klasika české detektivky Eduarda Fikera s majorem Kalašem patří k tomu nejlepšímu, co v žánru kriminálních filmů u nás bylo natočeno. Jsou to příběhy živé, s řadou překvapujících zvratů, vnutí diváka do toho, aby přemýšlel společně s kriminalisty,. A často v nich jde o řešení celospolečensky závažných trestných činů. V tomto případě je odhalena skupina českých fotografů, kteří jsou přinuceni kvůli vlastnímu špatnému svědomí z doby okupace spolupracovat ze západními špionážními centrálami. A strach z jejich odhalení je vede k vraždám. Kromě hlavních postav ztvárněných R. Hrušínským a R. Brzobohatým mě zaujala Helga Čočková, která v mládí oplývala neobyčejnou krásou a velmi dobře hrála často i cynické naivky, a potom skutečné "uchu"Ladislav Potměšil. (15.07.2017)

Moje první viděná a zároveň první natočená a nejhůře hodnocená černobilá Kalašovka mi i přesto z velké části případa jako solidní podívaná. Snad je to tím, že zatím nemám srovnání s pokračováními. Ale již zde Petr Schullfoff  dokázal pomocí černobilého vizuálu a tajemné kamery vytvořit velmi solidní temnou atmosféru. A to třeba hned v první sekvenci, kde  sledujenme neznámého chlapce balícího si věci a poté prchajícího  na neznamou cestu, kde ho   (Pozor Spoler!) přejede neznámé auto.  Už tohle vypadá docela mrazivě. Co se týče dua  dua vyšetřovatelů Hrušínský-Brzobohatý, ti  se nemusí ani nějak snažit o nějaká velkolepá gesta, jim tak nějak stačí, že tam jsou.  Dokonce ani to občas kritizované pomalé tempo mi tak nevadilo, naopak mě úspěšně  ponechávalo v docela intenzivním napětí, jak to dopadne. Bavilo mě jak se zdálivě banální případ pohyboval stále v  docela ,,přízemních záležitostech´´ jako těžké rodinné vztahy, vykrádání chatek, žárlivost, které ale tvořily další  velmi zamotané rozměry, až se pro vyšetřovatele stávalo takřka nemožné případ roztlosknout.  Myslel jsem si, že skoro žádné řešení by mě už nepřekvapilo. A přece se tak stalo, bohužel negativně.  Tolik kritizovaná špionážní línie poplatná době vzniku se sice dostaví až zhruba na posledních dvacet minut, ale i to stačilo na to, aby dobrý dojem zkazila.  Dalo se čekat cokoli, ale když byla do spíše komorního (ale řádně zamotaného )  detektivní příběhu nakonec zamotána i (Pozor Spoiler!)  špionáž pro  Západní Německo (Konec Spoileru!) tak se mi to zdálo vystřelené tak rychle a šroubovaně, mě to akorát otrávilo a ztratil jsem se vtom. Nakonec ale zase nutno podotknout, že pachatel se odhadnout fakt nedal a i kvůli zjevným kladům a faktu, že mě to dlouhou dobu bavilo nakonec čtvrtou hvězdu  neodeberu. Echm, radši bez přemýšlení. (18.05.2021)