Réžia:
Jean-Jacques BeineixScenár:
Jean-Jacques BeineixKamera:
Jean-François RobinHudba:
Gabriel YaredHrajú:
Jean-Hugues Anglade, Béatrice Dalle, Gérard Darmon, Consuelo De Haviland, Clémentine Célarié, Jacques Mathou, Vincent Lindon, Jean-Pierre Bisson (viac)Obsahy(1)
Zorg pracuje ve Francii jako řemeslník stará se o plážové domky a udržuje je. Žije si svůj klidný a tichý život, svou práci vykonává pečlivě a ve volném čase píše. Dokud do jeho života nevstoupí Betty, mladá žena, stejně tak krásná, jako nespoutaná a nepředvídatelná. Náhle se však Bettyino divoké chování zcela vymkne kontrole a Zorg sleduje, jak žena, kterou miluje, pomalu přichází o rozum. Může jeho láska zachránit rozpadající se vztah? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (45)
Betty Blue byla nespoustaný živel - tu smích, tu záchvat vzteku - a stejně jako její přítel jsem si na to musela zvykat. Jemu se to časem zalíbilo tak, že už bez toho nemohl být, já jsem myslela, že to nevydržím. Beineix nemá o empatii diváka vysoké mínění a tak ho o dívčině jedinečnosti přesvědčuje dalšími důkazy a lovestory šííííleně natahuje. Výsledkem je, že moje počáteční nadšení vyprchalo a finále přišlo po třech hodinách jak rána z milosti. Tu kratší verzi si ale už kvůli Béatrice "Betty" Dalle někdy ráda dám. ()
Přelet nad hnízdem vrabčím aneb lehce stylizované leč vizuálně velmi vytříbené, fyzicky rozkošaté hořce úsměvné drama o jedné velké marné lásce... A ta Betty, ta nešťastná sladká krásná hravá jurodivá Betty, co se tak ráda mazlila...! Ach jo... . . . Já vím, je to aligismus, raději ženy milovat, než se s nimi trápit... Dobře mi tak. %-| . . . Čtyři hvězdy tedy za film a jedna navíc za skvělou a k ději citlivou rozverně tklivou hudbu Gabriela Yareda ( http://www.youtube.com/watch?v=MSlmhXl0TJA ), kterážto navíc výtečně funguje i jako svébytný soundrack na cd, ideální pro možné ranní mazlení s nějakou hřejivou citlivou divoženkou! - - - - - (Poprvé viděno 5.4.2012 /v prodloužené režisérské verzi/ na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 132., komentář zde jako jednadvacátý - 5.4.2012) ()
Director´s cut samozřejmě. Spolu s Podzemkou zatím asi to nejlepší ze cinéma du look, co jsem viděl. Herecké duo výborné, rozhodně se teda nestyděli. Kromě jiných francouzkých filmů s tématem l´amour fou může Betty připomenout třeba i Verhoevenovo Turks Fruit. A trocha osvěty...http://2009.lfs.cz/cyklus-francouzske-filmove-neobaroko.htm ()
Zvláštní rozporuplnost, rozpolcenost; a to ať už přihlížíme k přiměřené / nepřiměřené stopáži mnou viděného režisérského sestřihu, bereme příběh doslovně či komplikovaněji atd. Betty Blue je neuspořádaný mix všeho, co do sebe může nepochybně láskyplný vztah dvou hlavních protagonistů a filmové plátno nevyjímaje absorbovat (s trochou přehánění samozřejmě). Mám-li se zabývat doslovným výkladem viděného, pak film Jean-Jacques Beineixe lehce pokulhává (Betty Blue je navzdory komediálním předpokladům na míle vzdálená realitě) a nakonec i nedostává (potažmo hlavní mužská postava Zorg) svým závazkům, přičemž opravdu mám s jednoduchou interpretací závěrečné tragédie problém. Přistoupí-li však divák k Betty Blue s jistým odstupem a pojme určité pasáže či příběh spíše jako uzavřený okruh jedné mysli / metaforicky, Betty Blue i přes natahovanou stopáž režisérské verze vítězí (samotný film v podstatě vítězí už jen tím, že nějakou alternativu nabízí). Pokud je Betty a spol. Zorgova byť jen sebemenší fantazie (dokonce už sám autor knižní předlohy Philippe Djian jisté "splynutí charakterů" připouští), snímku to spíše prospívá, ale je-li u vás nezbytný racionální a jednoznačný výklad, Betty Blue se coby filmu ani tak vyhýbat nemusíte... │80% ()
Director's cut. Betty Blue, 37°2 le matin. Oboje znie ako názov nejakej piesne alebo básne. Beineixov film ňou skutočne je - melancholická próza vo veršoch, sladkých i horkých strofách o láske v dobrom i zlom, pomaly stúpajúcich k oblakom. Brilantne rozvrstvený archetypálny príbeh chlapca a dievčaťa v mnohom pripomenie slávne Love Story Arthura Hillera. Štýl Jean-Jacquesa Beineixa ho ale posúva ďalej. Každý pohyb kamery je ako pohladenie, každá ľahká zmena farebného tónovania vyvoláva nápory silných emócií. Jediný hudobný motív v mnohých inštrumentálnych podobách tepe naprieč filmom. Cinéma du look, cinéma de poésie. Na začiatku som mal pocit, že predo mnou ožíva poetický realizmus. Postupne sa ale zmenil v niečo celkom iné, nepredvídateľné a jedinečné. Dostal som zvláštnu chuť na filmy Leosa Caraxa. 100% ()
Galéria (69)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (1)
- 1. cena na Montréal World Film Festival 1986. (d-fens)
Reklama