Dračí prsteň

Váhal som, či tejto mojej obľúbenej rozprávke z detstva udeliť tri alebo štyri hviezdy. Objektívne to vidím na 3,5 vďaka viacerým technickým nedostatkom, ktoré na film z deväťdesiatych rokov rozhodne nemuseli byť. Čo tejto rozprávke chýba asi najviac je napätie a atmosféra, ktorá vzhľadom k temnému príbehu rozhodne mala byť silnejšia. Za všetko hovorí scénka keď takzvaní vlci (rozumej priateľskí a cvičení nemeckí ovčiaci) naháňajú po zasneženom lese princeznú Dezidériu. Divák rozhodne nemá pocit obavy o hlavnú hrdinku. Aj keď režiséra Juraja Jakubiska veľmi nemusím, ten by si s touto rozprávkou inak pohral. Postavy v zásade sympatické, herecké výkony obstojné a scenár trochu moc ukecaný, ale inak prijateľný. Ako dieťa som žral herečku Annu Falchi a tá ani po rokoch nesklamala. Zahviezdili však iní herci. Predovšetkým Karel Roden (ten si rolu arogantného Lisandra vyložene užíval) a Franco Nero ako neoblomný kráľ. Čo sa však nepodarilo vôbec bol umelý drak, ktorý pôsobil viac menej komicky. Čo sa podarilo asi najviac je výprava, kostýmy (červené brnenie Dezidérie top) a dej, ktorý odsýpa a nenudí.  Dostavila sa aj nostalgia z minulosti a treba uznať, že Taliani rozprávky točiť vedia. Takže s prižmúreným okom zaokrúhľujem na štyri hviezdy. (19.10.2021)

Předem upozorňuju, že mám pro Bavu šílenou slabost a že princeznu Fantaghiro miluju, co si pamatuju. Dračí prsten byla svého času nejpůčovanější videokazeta v Rokytnici nad Jizerou a vsadím se, že dodnes tento můj rekord nikdo netrhnul. Všichni herci v hlavních rolích jsou zkrátka perfektní, zvlášť démonická Selvaggia jako čarodějova dcera je naprostá extratřída. A ta hudba! Na draka a vlčí hlavu sere pes, holt triky stárnou. Když nad tím tak přemýšlím, sneslo by to remake s dostatkem peněz, protože ta finální přeměna by mohla být v ucházející kvalitě neskutečně kulervoucí. Feministky by se tetelily blahem. (27.12.2017)

Viděla jsem to kdysi a připadalo mi to napínavé a dobrodružné, motivem soupeření sester mi to bylo blízké. Ne tedy, že bych si se svou sestrou kdy šla po krku a jedna druhou bychom chtěly připravit o rodinné dědictví. Viděno po letech mi princezna pořád připadala sladce líbezná, její čarodějná sestra magická, charismatická a démonicky krásná, princ pohledný a sympatický, Roden nemytý a omaštěný, zlý král krásný (no bodejť), hadrový panáček trapný a zbytečný, panenky odporné, celý děj překombinovaný na to, že celou složitou konstrukci rozřeší panenky kousající provazy a právě ten panáček. Drak na konci zbytečně stupidní, těžkopádný a trapný, Navíc - zraníme-li draka, který je vlastně princezna (čarodějka) a po proměně do původní podoby je zraněná i ona, neměla by být zraněná i následně v podobě vlka? Královna jezera mi, stejně jako hudba, asociovaly pohádku jinou, a to Princeznu Fantaghiró. Jak by ne, když to má stejného režiséra. A ten dračí prsten, o který tam jde, je dost nevzhledný šperk, to zamrzí. (30.12.2016)

Nostalgie. Tato italsko-německo-česká pohádka (podžánr holčičí fantasy) se mi vryla do paměti přítomností uhrančivé Sophie von Kessel, krátkým výskytem Marka Vašuta a tradičně démonického Karla Rodena. Neodvažuji se na to po létech podívat znova, v mých vzpomínkách jí to sluší líp než ve skutečnosti. A taková pro mne i zůstane. (13.07.2013)

Další z těch pohádek (no dejme tomu fantasy), která se mi tak nějak vryla do paměti z dob, kdy jsem byla malá. Musím říct, že to se mi u mnoha zahraničních filmů nestalo. Teď jsem se rozhodla podívat se ještě jednou a musím říct, že i když jsem se bála, že to pro mě ztratí to dětské kouzlo, stále mě to poměrně dost bavilo. Supr příběh, obsazení jak kdo, zbytek horší, ale což. Velmi v pohodě koukatelné nejen pro děti. (06.09.2013)