Štamgast

Nevím, proč mě dříve byl Mickey Rourke nesympatickej, ale v tomhle snímku (podobně jako v Angel hearth) opět dokazuje, že je formát první třídy. Zahrál Charlese Bukowskiho naprosto dokonale, ta jeho chůze, pohyby, pohledy, mluvení - to je mistrovské herectví. A zdatně mu sekunduje i jeho filmová přítelkyně Faye Dunaway, která chlastá také první ligu. Do třetice nezapomenutelná role - barmana - Franka Stalloneho (který jakoby z oka vypadl svému bratru Sylvestrovi). Děj se motá kolem chlastu, barů, flákání, šoustání, mlácení a zase chlastání. Scénář napsal sám Charles Bukowski a víc nemá cenu o tomto snímku psát. Snad jen to, že jsem dostal sakramentskou chuť zajít někam do zaplivanýho baru, pořádně se nalít a pomlátit se s barmanem! :D (04.09.2016)

Není násoska jako násoska. Chinaski je něco velmi extra a to, jak ho Rourke zahrál taky, protože ožrala je jedna věc a náhodou zrovna střízlivý notorik, je věc druhá. Jeho přístup k životu mě fascinuje: žádné nervy, že není na nájem, že nemá práci ("nedostalas práci? Tak pojď, oslavíme to"), že z něj cáká krev...... nepotřebuje k žítí dům - zlatou klec, hrabat pod sebe, píše si své povídky (".....někteří lidé nikdy nešílí, to musí být strašný život.....") a jediná starost je, aby měl na drink a když je s Wandou, tak ještě na drink pro ni.......má vlastně skvělý život a on to dobře ví........ Tleskám Henrymu, Mickeymu i Faye.......... (14.06.2005)

„Nenávisť. To je jediné, čo pretrvá.“ Bukowski vedel dobre písať. To, o čom písal, nebol tak úplne môj štýl, ale veľmi sa mi páčilo, aký dokázal byť stručný, priamy a jasný. Nemám ktovieako v láske spisovateľov, ktorí píšu 300 a viac stranové romány a aj tak to stojí za hovno a nič nepovedia, lebo nemajú čo, alebo to nevedia. Oveľa radšej si prečítam krátku, ale dobrú poviedku. V tomto smere písal Bukowski podobne, ako Hemingway. Žiadne zbytočné slová, ani rušivé vedľajšie dejové línie, ktoré nikam nevedú. To sa mi na ňom páčilo. Bolo to ale nielen to prvé, ale zároveň aj to posledné, čím ma pozitívne zaujal. Inak šlo o strašného, nechutného človeka (viď. hororový dokument Bukowski: Born into This z roku 2003). A taký je aj Štamgast. Je v ňom odporné všetko. Ženy, jedlo, sex, aj alkohol. Je zaujímavé, že Bukowskému (ktorý k filmu napísal nič moc scenár) sa tento film resp. Mickey Rourke nikdy príliš nepáčil. Rourke je pritom podobný stratenec, akým bol Bukowski. Mal ťažké detstvo a to z neho urobilo komplikovaného muža, ktorý zničil život všetkým, ktorí ho milovali, vrátane seba. Rourke nie je síce až taký stratenec, ako Bukowski a ja ho mám rád. Napriek tomu sa Bukowskému nepozdával. Nakoniec je ale Mickey jedným z mála plusov tohto temného, zlého, škaredého filmu. A už ani on nie je žiadny zázrak. Miestami mi bolo až trápne pozerať sa na to, čo stvára ako Bukowského alterego Henry „Hank“ Chinaski. Matt Dillon, stokrát nenápadnejší herec, bol v o 18 rokov mladšom Faktóte oveľa lepší, než Mickey Rourke, ktorý sa síce veľmi snaží, ale podľa mňa je až príliš vidno, že to všetko len “hrá“, predstiera. Potešil ma výber štamgastov, agresívny barman (Frank Stallone!), pár WTF scén a expertka na pošahané úlohy Alice Krige (Sleepwalkers, Star Trek: Prvý kontakt, Solomon Kane, Silent Hill) s Faye Dunaway. Inak ale dosť hrozný film. Nie som si istý, čo tým chcel producent Menahem Golan dosiahnuť; jeho polom pôsobnosti boli skôr snaživé béčka s Van Dammeom, Stalloneom a spol. (25.08.2017)

Poslouchat nejrůznější alkoholický "moudra" mě docela bavilo, ale zároveň hlavní postavy byly na můj vkus až moc velký trosky. Sice taky rád chlastám, ale nemam až takový pochopení pro lidi, který jsou vožralý 24 hodin denně 365 dní v roce. To už prostě neni alkoholismus s lidskou tváří. Hlavně když se pak zhruba po hodině objeví na scéně jakási vydavatelka milionářka a hned si chce takovýho opilce vzít k sobě domu, tak už mi to přišlo dost přitažený za vlasy. Já jsem si jednou alkoholičku domu vzal, protože jsem si myslel, že by s ní mohla bejt celkem prdel. A nutno dodat, že tak strašná troska to nebyla. Nicméně druhej den jsem ji vyhodil. A to mohla bejt ještě ráda, že jsem ji vyhodil jenom dveřma, protože za těch cca 24 hodin mě stihla tak strašně nasrat, že jsem měl původně v úmyslu vyhodit ji z okna. Co se týká filmů o barovejch povalečích, tak se mi mnohem víc zamlouvá Trees lounge od Buscemiho. (11.06.2012)

Po dlouhé době příjemné překvapení z amerického filmu. Role pro Mickey(ho) Rourka jako ušitá na tělo. Nevím do jaké míry je to autobiografické, ale trošku mi nebyla jasná jeho chůze "jakoby s ustřelenými koulemi "(a přitom mu očividně dost dobře fungovaly). Dobré téma na zamyšlení i o té naší honbě za "zlatou klecí". (05.09.2008)