Štamgast

A tak tohle můůůůůžu! Krásně jsem si spravil chuť, po nemastném neslaném Faktótum. Barfly sice taky nenabízí téměř žádný příběh, ale má duši, má jiskru, má silné poselství. Rourke sice podává Henryho o dost jinak (je o dost citlivější, otevřenější a přátelštější), než jsem si ho představoval, ale na druhou stranu mu vdechuje tak nezapomenutelnou podobu, že si v poslední době nevzpomínám na žádnou postavu, která by mě takhle vzala. Fascinující herecký výkon. Vůbec nejsilnějším motivem jsou rvačky mezi Henrym a Eddiem, které jsou nesmyslné jen zdánlivě a které pěkně rámují celého stominutového nakouknutí do Chinaskiho světa. Syrově filozofický, cynický a nepřikrášlený film. Přesto, osobně bych možná prosil ještě trochu přitvrdit a přikořenit. 80% (15.02.2007)

Po dlouhé době příjemné překvapení z amerického filmu. Role pro Mickey(ho) Rourka jako ušitá na tělo. Nevím do jaké míry je to autobiografické, ale trošku mi nebyla jasná jeho chůze "jakoby s ustřelenými koulemi "(a přitom mu očividně dost dobře fungovaly). Dobré téma na zamyšlení i o té naší honbě za "zlatou klecí". (05.09.2008)

Štamgasta možno považovať za autobiografiu Ch. Bukowského. Spíjanie sa do nemoty, bitky, povaľačstvo, more všelijakých podradných prác, obľuba vážnej hudby (hlavne Mahlera), písanie poézie a prózy a opäť návrat ku chlastu.... To je život Bukowského, tak ako si ho prežil a tak ako ho prežíva aj hlavná postava tohto filmu. Dokonca meno postavy - Henry Chinaski - je rovnaké aké používal Bukowski. Niekomu to sadne, niekomu nie, mne to sadlo, navyše v snímku je vyslovených niekoľko skvelých myšlienok hodných úvahy. U mňa preto spokojnosť, odporúčam všetkým beatníkom a študentom vysokých škôl, ale len tým, čo bývajú na intráku :). 75/100 (20.08.2014)

Není násoska jako násoska. Chinaski je něco velmi extra a to, jak ho Rourke zahrál taky, protože ožrala je jedna věc a náhodou zrovna střízlivý notorik, je věc druhá. Jeho přístup k životu mě fascinuje: žádné nervy, že není na nájem, že nemá práci ("nedostalas práci? Tak pojď, oslavíme to"), že z něj cáká krev...... nepotřebuje k žítí dům - zlatou klec, hrabat pod sebe, píše si své povídky (".....někteří lidé nikdy nešílí, to musí být strašný život.....") a jediná starost je, aby měl na drink a když je s Wandou, tak ještě na drink pro ni.......má vlastně skvělý život a on to dobře ví........ Tleskám Henrymu, Mickeymu i Faye.......... (14.06.2005)

"Co piješ?" "Skoro všechno." "Potřebuješ pití?" "Jo, jako pavouk potřebuje mouchu." ____ On už jenom fakt, že jde o zfilmování Bukowského povídky, zaručuje neordinérní zážitek. Když k tomu připočteme skvělého Rourka v jedné z jeho nepřesvědčivějších rolí bohémského chlastače, milovníci beatnické alternativy si přijdou na své. A nejen ti. Síla filmu je v trvalé konfrontaci mezi pohledem standardní omezené společnosti a bezprostřední svobodou, zde spojenou s lahví whiskey. Morální pohled a odsuzování alkoholismu prostřednictvím pohledu na lidské trosky často dostává na frak od příjemně bezstarostné svobody žití. Ta veselá hravost a bezstarostnost čiší z každého záběru. Problém alkoholismu je zde postaven výš než na fyzickou potřebu, kdy je člověk závislým. Flaška je zde postavena na místo symbolu životní filosofie, kterou si člověk vybral jako zdroj celoživotního štěstí. Je v tom cosi děsivého a zároveň klukovsky rozpustilého. „Chlastat umí každej, ale jen málo kdo u toho vydrží.“ 77% (05.03.2012)