Pět holek na krku

Klasická Schormovina, klasický rok a klasicky přenádherně uvolněná atmosféra. Herecká i režijní. Pro každou generaci nejspíše nevyhnutelný vzdor, nám tu sehrává krásná, osobitá, bez ohledu na následky jednající, také ovšem podvedená a zrazená, ale také zamilovaná, Andrea Čunderlíková, která mi tímto vykouzlila upřímný a spokojený úsměv na tváři. I když jí podobné role trošku zaškatulkovaly, sedí jí skvěle, a občas už je herecký osud prostě takový. Humor, teenageři 60. let, drama (chvílemi dokonce holčičí tragedie), malé popichování čistě politického charakteru, a to vše se silným operním doprovodem. Budu jedině rád, když po dalším zhlédnutí budu moci hodnocení ještě zvýšit. (18.06.2013)

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

No vida, i Evald Schorm měl ve své neúspěšnější dekádě odlehčenou chvilku, kdy nabídl dívčí ("teenagerskou") tragikomedii podobnou Zmluvě s diablom. Schormova režie s konfrontací psychologického příběhu s útržky opery Čarostřelec je znamenitá, působí originálně, herecké výkony mládeže na čele s Andreou Čunderlíkovou hodně přirozené, příběh poutavě odlehčen vtipem a vrcholící v slušné psychologické drama. Nebýt toliko hromadného holčičího křepčení (zejména v scéně s oslavou) a občas prázdných míst, dal bych i plný počet. Československá nová vlna byla rozhodně obrovským filmovým fenoménem, z jehož bohaté studnice si každý divák vybere a najde to své. 80% (12.12.2018)

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího. (05.04.2021)

Jeden z nejkvalitnějších "mládežnických" filmů - nejen českých. Vsuvky z opery Čarostřelec se mohou po celou dobu filmu jevit jako zbytečné či jen jaksi prvoplánově efektivní, ale právě toto paralelní vyprávění dvou "příběhů" v závěru přináší další skrytou pointu a rozšiřuje vyznění filmu o další roviny (podobně jako vsuvky s pohybujícím se masem v Švankmajerových Šílených, kde ale jde více o onu paralelnost a přirovnání - u Pěti holek jde spíše o princip kontrastu). Stylově je film jakýmsi přechodem od "naturalističnosti" Schormova předchozího geniálního Návratu ztraceného syna k pozdějším stylizovanějším a alegoričtějším filmům Farářův konec a Den sedmý, osmá noc. V podstatě docela veselá hudba u vezkrze ponurého příběhu působí lehce ironizející náladu celého filmu. Nakonec bych chtěl ještě upozornit na velice pěknou kameru Jana Čuříka. (15.10.2006)