Pět holek na krku

Útlá stejnojmenná knížka Ivy Hercíkové, která byla předlohou filmu, byla v mé dětské knihovně jednou z prvních. Evald Schorm udělal z tuctového holčičího románku, cosi neuvěřitelného. Změnil vyznění a dostal tam dobovou atmosféru. Na tomto filmu jsem pochopila podstatu režisérské práce. Film je úplně jiný i když jeho obsah je totožný s knihou. Realizoval svou vlastní představu a vytvořil ze stejné látky velmi emocionální příběh. Výběr herců i výprava – vše bylo dokonalé. Knihu jsem četla i film jsem viděla kdysi v mládí, ale teprve s odstupem času ho mohu plně ocenit. Je to o dětské osamělosti a touze někam patřit. Film bude zajímavý pro starší generaci a i když se jedná o snímek nadčasový, pochybuji, že dnešní mládež ještě osloví. (25.07.2012)

Jeden z nejkvalitnějších "mládežnických" filmů - nejen českých. Vsuvky z opery Čarostřelec se mohou po celou dobu filmu jevit jako zbytečné či jen jaksi prvoplánově efektivní, ale právě toto paralelní vyprávění dvou "příběhů" v závěru přináší další skrytou pointu a rozšiřuje vyznění filmu o další roviny (podobně jako vsuvky s pohybujícím se masem v Švankmajerových Šílených, kde ale jde více o onu paralelnost a přirovnání - u Pěti holek jde spíše o princip kontrastu). Stylově je film jakýmsi přechodem od "naturalističnosti" Schormova předchozího geniálního Návratu ztraceného syna k pozdějším stylizovanějším a alegoričtějším filmům Farářův konec a Den sedmý, osmá noc. V podstatě docela veselá hudba u vezkrze ponurého příběhu působí lehce ironizející náladu celého filmu. Nakonec bych chtěl ještě upozornit na velice pěknou kameru Jana Čuříka. (15.10.2006)

Film, který je spíše než pro "děti a mládež", určen pro jejich rodiče. Nedělám si ovšem přílišné iluze o tom, že by to ti rodiče pochopili, ba dokonce, že by se rozhodli s tím cokoli udělat. Sugestivní výpověď "Pěti holek na krku" je totiž, ve vší své syrovosti a autenticitě, neskutečně subtilní a zaujatému diváku (jakým každý rodič v takové chvíli nepochybně je) umožňuje mnoho možných výkladů. Přitom je ovšem tahle výpověď zároveň naprosto jednoznačná a vedle určitého spodního proudu kritické reflexe socialistické reality s oprýskanými domy a mocným soudruhem, hýbajícím místními poměry, se soustředí na problém neschopnosti komunikace mezi rodiči a jejich dospívající dcerou. To všechno v kontextu nesmírně přesně postiženého tématu "zlaté klece", jež prostředí socialistické všednodennosti s dennodenně se projevujícím rovnostářstvím a s reálným nedostatkem většiny běžných komodit a tedy zvýšeného opojení věcmi, ještě posiluje. Téměř by se dalo mluvit o určité obžalobě rodičů, kteří na jedné straně budují svůj idealizovaný svět a zároveň naprosto nejsou sto svým dětem naslouchat. Hektická doba pak plodí "duševní mrzáčky" v podobě děvčat neskutečně bezcitných na jedné straně, děvčat přecitlivělých a neschopných komunikace na straně druhé... Určitým způsobem připomíná tento Schormův opus Formanova Černého Petra, nejen tématicky, ale také formálně. Souvislost s "Novou filmovou vlnou" je zde ostatně očividná. Na rozdíl od Formana či Passera ovšem Schorm s náhodností a absurditou pracuje vlastně daleko méně. Film naopak velmi důrazně sleduje určité předem a jasně dané myšlenky a důrazy. To je ostatně jasně vidět i v prolínání děje filmu s dějem Weberovy opery, kdy je filmový děj naprostým opakem děje opery a Schorm tak buduje zcela jednoznačný a velmi vypjatý kontrast. Dichtung und Wahrheit... Vznikl tak neuvěřitelně tísnivý a bezvýchodný film. Doslova bez jediné špetky naděje, což je paradox, protože povrchně nahlíženo zde vlastně "o nic nejde", "pár soukromých banalit" řeklo by se, "zhýčkaná holčička a její bolístky"... Omyl, veliký omyl... Nejde zde o nic menšího než o život, nejen o to, zda "být či nebýt", ale také "jak", protože to je v konečném důsledku to vůbec nejpodstatnější... Upřímně řečeno ovšem film poněkud ztrácí svou poměrně komplikovanou strukturou, jednoduše řečeno, je toho v něm na těch 88 minut vlastně nesmírně mnoho. Méně by mohlo být více... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Vitex, Hortensia, Master19, Fifer (21.07.2012)

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

Přecitlivělá dívka? Mně přišla spíše zralejší a možná o něco rozumnější než ty její kamarádky. Byla i více přemýšlivá a mnohem inteligentnější. Ale nevěděla co vlastně se sebou. Neuměla s tím ještě pracovat. Ovšem, kdo to v jejích letech umí. Tím jsme si prošli všichni. Jako obraz života a myšlení puberťaček mi to stačilo. Andrea Čunderlíková se do té role hadila naprosto přesně. Je to ten typ, který bude vždycky vybočovat a dráždit tím ty ostatní. Bude se díky tomu odlišovat a zároveň bude chtít zapadnout a to není jednoduché. (07.12.2016)