Pět holek na krku

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“ (03.03.2019)

Příběh vypovídající o ve své době ožehavém tématu nové hierarchizace společnosti, která může mít neblahý vliv zvláště na jedince, které jsou nedostatečnou pozorností rodiny a předsudky okolí předurčeni k citové nestabilitě, na kterou má poté jakýkoliv větší otřes zničující účinky, jenž zanechávají hluboké stopy, mající konečný vliv na celé společenské zřízení. Na snímku je sympatické, že se nesnaží tlačit na pilu, spíše připomíná nevinný dívčí románek, jenž ani v závěru nedává znát bezvýchodnou situaci, kterou hlavní hrdinka napomohla vytvořit. Podobně zaobalil Schorm i kontroverzní téma ve fraškovitém žánru Farářova konce. Zde však přeci jen dosahuje emočně působivějšího výsledku i díky talentované Čunderlíkové. (19.08.2009)

Klasická Schormovina, klasický rok a klasicky přenádherně uvolněná atmosféra. Herecká i režijní. Pro každou generaci nejspíše nevyhnutelný vzdor, nám tu sehrává krásná, osobitá, bez ohledu na následky jednající, také ovšem podvedená a zrazená, ale také zamilovaná, Andrea Čunderlíková, která mi tímto vykouzlila upřímný a spokojený úsměv na tváři. I když jí podobné role trošku zaškatulkovaly, sedí jí skvěle, a občas už je herecký osud prostě takový. Humor, teenageři 60. let, drama (chvílemi dokonce holčičí tragedie), malé popichování čistě politického charakteru, a to vše se silným operním doprovodem. Budu jedině rád, když po dalším zhlédnutí budu moci hodnocení ještě zvýšit. (18.06.2013)

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího. (05.04.2021)