Pět holek na krku

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

Svet dospelých detskými očami. Schorm sa pohral s niektorými nepeknými ľudskými charaktermi a rozobral ich prostredníctvom detskej duše. Áno, aj ja si myslím, že už niekde v tom veku sa dajú postrehnúť všetky negatívne črty, ktoré sa potom naplno prejavia v dospelosti. Tie štyri kravy mi teda išli riadne na nervy. Na druhú stranu ale aj jasný nedostatok zdravého rozumu u hlavnej hrdinky. Určite by som o kamarátstvo a o spoločnosť takých zlých ľudí nestál. Tu pomôže len jedna vec, a síce utiecť od nich čo najďalej, pretože je len malá šanca, že by sa zmenili k lepšiemu. Alebo vyraziť do protiútoku a použiť proti nim zbrane, pre ktoré si ju tie štyri doberali, tak ako to nakoniec predsa len urobila. Veľká spokojnosť. 80/100 (12.08.2016)

Na Schorma je tenhle příběh příliš doslovný a neimaginativní, nedivím se tedy prokládání děje výjevy z operního Čarostřelce, které filmu dávají alespoň náznaky osudovosti či podobenství. Morálky utopené v socialistickém balastu a pozdní prozření mladé holky se měl raději chopit Hynek Bočan (Pasťák), to by pak byl filmový očistec se vším všudy. (02.05.2013)

Přecitlivělá dívka? Mně přišla spíše zralejší a možná o něco rozumnější než ty její kamarádky. Byla i více přemýšlivá a mnohem inteligentnější. Ale nevěděla co vlastně se sebou. Neuměla s tím ještě pracovat. Ovšem, kdo to v jejích letech umí. Tím jsme si prošli všichni. Jako obraz života a myšlení puberťaček mi to stačilo. Andrea Čunderlíková se do té role hadila naprosto přesně. Je to ten typ, který bude vždycky vybočovat a dráždit tím ty ostatní. Bude se díky tomu odlišovat a zároveň bude chtít zapadnout a to není jednoduché. (07.12.2016)

4 pubertálne holčiny, robia zle jednej slušňáčke. Tá sa sčasti právom - sčasti nie cíti opustená až natoľko, že stále rozpráva o samovražde. Do veľkej miery si je na vine sama. Svojou precitlivenosťou a naivitou je predurčená na "facky" od okolia. Charaktery sú vykreslené bravúrne a dialógy sú typicky české - mierne drsné až cynické. Svojim spôsobom to pripomína predemigračného Formana. Skrátka jedná sa o typický český film. (02.04.2008)