Réžia:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Vladimír KlusákHrajú:
Ivan Vyskočil, Jiří Krampol, Václav Sloup, Vilém Besser, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Krška, Jiří Smutný, Dana Hlaváčová, František Kovářík (viac)Obsahy(2)
Příběh se odehrává během šedesátých let. Mladý učitel nastupuje na místo vychovatele v jednom pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Natáčení bylo v roce 1968 zastaveno a ke konečnému sestřihu natočeného materiálu došlo až počátkem roku 1989. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (160)
Ano, jak už zde několik uživatelů napsalo, výrazy jako syrovost, opravdovost, smutek a deprese velice dobře vystihnují tento snímek, po jehož zhlédnutí bych doporučil ihned pustit nějakou komedii. Vyskočil mi na mladého naivního učitele sednul velice dobře, ale hlavně mě svým hereckým výkonem zaujal Jiří Krampol. Ty "děti" ve mně nejdříve vyvolávaly opravdovou lítost, ale na konci film už jen hněv, nenávist a opovržení (již zmiňovaná závěrečná scéna je opravdu působivá a jen tak na ni nezapomenete). Je to kus kvalitní filmařiny, to každopádně, ale pocit marnosti ze života a dolehávající deprese byl už dost silný i na mě, takže to budou jen 4*. ()
Depresivní, syrový, brutální, cynický, pesimistický a nakonec i smutný. Ponurý dům, všude samá mříž, napjatá atmosféra, kontrast v uvozovkách té lepší společnosti z venku tou špatnou uvnitř, šikana starších chovanců (dobrý výběr z řad hornických učňů), černobílý materiál ale i třeba ruční kamera to všechno přidalo filmu na skutečné syrovosti a autentičnosti. Tehdejšímu režimu pochopitelně nevyhovující, posléze ještě zcela nedokončený, zakázaný (jako jeden z prvních snímku 60 let), nejspíš pro svojí pravdivost a drsnou realitu o které opravdu tehdejší vnější svět neměl ani tušení. Krampol se Sloupem byly sígři od pohledu..Závěr je opravdu hodně sugestivní ale tak trochu i urychlený. Dodnes i tak jedno z nejlepších tragických děl konce šedesátých let...! ()
Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době... ()
Depresívne a surové to rozhodne je. Ale psychológia postáv by mohla byť viac rozpísaná. Jediný, koho postava bola naozaj ucelene v tomto filme zachytená je mladý učiteľ. A ten záver sa dal vzhľadom k atmosfére filmu očakávať, ale musím priznať bol emocionálne silný. Prečo teda len tri hviezdy? Lebo som sa do filmu nedokázal vžiť, nestrhol ma. ()
Hlavní úloha učitele spočívá v přesném vymezení hranic, neustále kontrole, zda je někdo nepřekročil, a pokud ano, musí přijít rychlý trest. Pokud on sám od první vteřiny hranice porušuje (Máte sedět vzadu s nimi), pokud jeho nejčastější věta zní "Je mi to jedno"...Je dobře, že tento snímek přežil dobu normalizace, protože natočit takto odraz reality je opravdu kumšť a všechny ty rádobyumělecká pseudosymbolistická podobenství o světě by se měla před ním krčit v koutě. Rozhodně bych s ním začínal výuku pedagogiky na VŠ. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (11)
- Po prvom premietaní a zákaze sa tvorivá skupina Šebor-Bor pokúšala snímku zachrániť, a preto nakoniec aj režisér pristúpil k niektorým úpravám. Celá záležitosť sa tiahla trištvrte roka. Film mal deväťdesiat obrazov, vykonali sa na papieri jeho úpravy, nový koniec, niektoré obrazy išli von, asi pri tridsiatich piatich obrazoch sa vykonali návrhy na úpravy, ale keď to dali dokopy, zistili, že to s filmom nepohlo, aj keď by sa napríklad v postsynchrónoch zmenili repliky. (Raccoon.city)
- Při natáčení filmu, už s vědomím že to špatně dopadne, zažíval režisér Bočan absolutní tvůrčí svobodu. Při střihu už ale byla situace jiná, musel 50 obrazů z 90 na zásah cenzora předělávat nebo dokonce odstranit. Do fáze postsynchronnů se film nedostal, dotvářely až po r.1989, kde herci, kteří se již nedožili, museli být předabovaní. (sator)
- Když sedí učitel se svou dívkou v hospodě, tak v pozadí hraje píseň „Ach, ta láska nebeská“ od Evy Pilarové a Waldemara Matušky. (Duoscop)
Reklama