Réžia:
Hynek BočanKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Vladimír KlusákHrajú:
Ivan Vyskočil, Jiří Krampol, Václav Sloup, Vilém Besser, Zdeněk Kryzánek, Vladimír Krška, Jiří Smutný, Dana Hlaváčová, František Kovářík (viac)Obsahy(2)
Příběh se odehrává během šedesátých let. Mladý učitel nastupuje na místo vychovatele v jednom pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Natáčení bylo v roce 1968 zastaveno a ke konečnému sestřihu natočeného materiálu došlo až počátkem roku 1989. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (160)
Další výborný novovlnný kus, který vyniká hlavně svou syrovostí a skvělou kamerou Jiřího Šámala. Některé záběry mě svou odvážností překvapily i na poměry Nové vlny. Nemluvě o drsném závěru, který mě svou brutalitou docela šokoval. Na filmu se bohužel až příliš výrazně podepsalo dokončování až po dvaceti letech - děj je lehce skokovitý, ale nejvíce je to vidět, nebo spíše slyšet na synstetizátorové hudbě, která je ve filmu ze 60.let jako pěst na oko. ()
Zajímavý a vcelku dost depresivní film o tom, jak doopravdy funguje pasťák. Scénář dělal autor původní knihy Pasťák, Karel Misař, který sám jednu dobu vychovatele v nápravném zařízení dělal. Překvapivě docela přesvědčivý Ivan Vyskočil. Svého času vzbudil film dost kontroverzí, protože zobrazovat takhle socialistické instituce, kde jsou agresivní chovanci ponecháni svému osudu, šikaně a morálnímu rozkladu, to perostě nešlo.... ()
Pasťák je uchvacujícím filmem svým obrazovým zpracováním. Obraz je tím, co vytváří jedinečnou atmosféru sklíčenosti a zoufalství. Existencialismus zde dostává zřetelné obrysy a splňuje všechny nutné podmínky, včetně jediné jistoty tohoto světa. Jemný a ostýchavý životní pesimismus je nečekaně a nevybíravě ponechán napospas cynickému osudu v neznámém prostředí deprimující devalvace lidského společenského chování, ze kterého není úniku a jednotlivce i přes osobní přesvědčení a osamocený boj mění v poslušnou součást nemilosrdného soukolí mechanismu nadvlády hrubé síly, která nelítostně trestá každé zaváhání a nerespektování daného stavu věcí. Pravda je nestálá a proměnlivá, hodnoty jsou nepotřebné a jediným způsobem přežití je přizpůsobení se zvrácenosti absurdity. Surový existencialismus je umocněn nemožností změny pravidel her a bezbranně odevzdanou oběť pomalu a nenápadně připravuje o smysluplný pohled na život. Postupně vše proniká mezi prsty ve změti skličujícího soumraku rozvrácené duše, aby náhle vše umlklo, potemnělo a odhalilo nahotu bezvýchodné reality bez ochoty docílení účinného řešení. Hlavní postavou neutěšeného příběhu marnosti je mladý učitel (vynikající Ivan Vyskočil) v rozpolcenosti pocitů a reality. Lehkou neurovnanost je možno vnímat jako nerozhodnost a nezkušenost. Systém a osud si podávají ruku na usmířenou a s jízlivým výsměchem rozervávají srdce obětního beránka v nejistotě rozeklanosti a psychologického tápání vědomí i podvědomí. Východisko neexistuje, nepsaná pravidla nelze potlačovat natrvalo a boj s větrnými mlýny se nakonec stává jen zoufalým výkřikem marnosti. Důležitou postavou je chovanec Topol (dobrý Václav Sloup), který příkladně dokládá potvrzení neschopnosti změnit zavedený stav, který nikoho neuspokojuje, všechny svazuje a přesto zůstává natrvalo vítězem absurdity všedního dne. Výraznou postavou je chovanec Holub (zajímavý Jiří Krampol), neoficiální král území, kde nadvláda hrubé síly dovedla k dokonalosti poslušnost a hierarchický systém věrnosti. Z výraznějších chovanců pasťáku zaujme nevyzpytatelně bezelstný Štrobach (zajímavý Ivan Chocholouš), nevinně vyhlížející nově příchozí František (pozoruhodný Martin Hron), na vše připravený a přizpůsobivý malý Havránek (dobrý Zdeněk Jánský), zkratkovitý útěkář (Miloš Vognič), či poslušní ochránci krále (Rostislav Novák a René Gabzdyl). Z dalších rolí: děsivě upřímný a neoblomný ředitel výchovného ústavu (dobrý Vilém Besser), apatičtí a odevzdaně přežívající vychovatelé Kostelecký (Zdeněk Kryzánek), Helebrandt (zajímavý Jiří Smutný) a Krofta (Vladimír Krška), respektovaná autorita se stíny minulosti a pedantský zastánce přísné učitelské ruky (velmi dobrý František Kovářík), protějšek křečovitého mileneckého vztahu nezkušeného mládí Blanka (Dana Hlaváčová), v jiskrném toužení roztávající lékařka (velmi zajímavá Karolina Slunéčková), neurvalý rozdělovač práce mladistvých delikventů /zajímavý Ladislav Křiváček), či nesnášenlivě odměřený řidič (Vladimír Foukal). Bezradná bezmoc a existencialismus slaví svůj triumf vítězné filozofické téze. Je obnažena až na samotnou podstatu a neutěšenou skutečnost bez možnosti změny i optimistického pohledu na budoucnost a smysluplnost. Tíha padá plnou svou vahou a nenechává nikoho na pochybnostech o své zkázonosné síle a obětování nahraditelných částí neschopného a pevně ukotveného systému, který nenabízí řešení a možnosti, pouze problémy násilně a nedbale schovává, zatajuje a využívá. Jedinečná podívaná je podpořena hereckými výkony a jedinečně vytvořeným prostředím, které umožňuje naplno rozehrát svou tísnivou vizi. () (menej) (viac)
Nesmírně mi v tomto filmu vadilo, že mládež nevypadala ani zdaleka jako mládež, nýbrž spousta chovanců vypadala o mnoho let starší než Vyskočil v roli vychovatele. Tím pádem na mě toto dílo působilo nanejvýš divným a těžko stravitelným dojmem. Na druhou stranu jsem rád viděl film, který podporuje moje přesvědčení na obnovení trestu smrti, jakožto jediného bubáka schopného kriminální verbež odpuzovat od páchání zločinů. Celková myšlenka a vyznění snímku určitě fajn, jen jsem se bohužel navzdory přátelské stopáži místy trochu nudil. [66 %] ()
Velmi drsné, syrové a depresivní drama. Tento film rozhodně vybočuje z tvorby Hynka Bočana, těžko bych v něm hledal režiséra mé nejoblíbenější pohádky S čerty nejsou žerty. Přesto na mě velmi zapůsobil, a to nejen proto, že jsem pracoval pár let v pasťáku jako vychovatel. Současné prostředí těchto výchovných zařízení se asi nedá s příběhem filmu srovnávat, i když pár spojitostí by se jistě najít dalo. Především povahová stránka chovanců ústavu ve filmu mi dost silně připomíná některé reálné postavy z mé praxe. Věřím, že v té době nápravná zařízení tohoto typu opravdu podobně fungovala. Každopádně je hned na první pohled jasné, proč se stal film v roce jeho natáčení nepohodlným. Je dobře, že se finální verze Pasťáku nakonec přeci jenom objevila. ()
Galéria (4)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (11)
- Jiří Šámal většinu filmu natočil v ruce bez stativu. [Zdroj: realfilm.cz] (pornogrind)
- Jiří Šámal při vyvolávání filmu rozdělil nasnímaný materiál na třetiny. První třetinu vyvolal klasicky, u druhé trval proces vyvolávání delší dobu, a film tak zhrubl a ztmavl. Poslední třetinu pak vytvořil ještě tmavší. Z toho důvodu na diváka silněji dopadá skutečně temná atmosféra filmu. [Zdroj: realfilm.cz] (pornogrind)
- Když sedí učitel se svou dívkou v hospodě, tak v pozadí hraje píseň „Ach, ta láska nebeská“ od Evy Pilarové a Waldemara Matušky. (Duoscop)
Reklama