Pasťák

Velice příjemné nahlednutí do instituce zvané Pasťák. Tohoto pojmu jsem ještě já jako malé dítě slíchal jako hrozbu. Šlo o místo kam údajně posílali zlobivá a neposlušná děcka. V dnešní době již zařízení podobného typu dá se říci není, protože školství prošlo jistou reformou a žáci jsou rozřazovány do škol podle příslušné mentální úrovně a pro žáky s poruchami chování jsou pak vyhrazeny samostatné zařízení. Zde je zřejmé, že dříve tomu tak nebylo a žáci s různými typy postižení (samozřejmě spíše lehčí) končili z důvodu nedostatečné a nesprávné výchovné a vzdělávací péče ve stejném zařízení jako žáci s poruchami chování, s neústou k autoritám a se špatným hodnotovým systemem. Taková zařízení tudíž měla velice problematickou klientelu dětí a od vzdělávání a výchovy se opouštělo a vše se řešilo prací. Taková malá exkurze do toho jak to dříve chodilo s dokonce velice pro mě šokujícím koncem. (Předchůdce filmu Bastardi) ZA zmínku stojí i hvězdné obsazení a asi nejlepší role Jiřího Krampola! (07.01.2012)

Ano, jak už zde několik uživatelů napsalo, výrazy jako syrovost, opravdovost, smutek a deprese velice dobře vystihnují tento snímek, po jehož zhlédnutí bych doporučil ihned pustit nějakou komedii. Vyskočil mi na mladého naivního učitele sednul velice dobře, ale hlavně mě svým hereckým výkonem zaujal Jiří Krampol. Ty "děti" ve mně nejdříve vyvolávaly opravdovou lítost, ale na konci film už jen hněv, nenávist a opovržení (již zmiňovaná závěrečná scéna je opravdu působivá a jen tak na ni nezapomenete). Je to kus kvalitní filmařiny, to každopádně, ale pocit marnosti ze života a dolehávající deprese byl už dost silný i na mě, takže to budou jen 4*. (16.02.2009)

Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době... (14.02.2009)

(2x) Při tomhle filmu jsem si uvědomil, že slovo PASŤÁK mohlo být vlastně odvozeno od slova past... V tomhle případě past, do které se všichni dostanou určitým proviněním za trest, u neplnoletých vychovanců jde většinou o kriminální zločin, za svůj prohřešek s požárem v kabinetě na bývalém působišti se zde "za trest" ocitl i jejich budoucí vychovatel. Až napodruhé jsem více zaregistroval jistou paralelu s nacismem (a současně vedle toho s totalitou komunistického režimu) /Pozor, SPOILER!/, když nejdříve učitel vyhrožuje staršímu kolegovi, že ho na základě objevení archivního materiálu udá z kolaborace a pak se sám stává obětí praktík totality v komunistickém systému (připomínajícího v momentu nuceného přidělení místa i praktiky samotného nacismu za války). /Konec spoileru./                                    . . .                                                                                          Rozhodně mnohotvárný snímek s hlubokou výpovědní hodnotou, v kontextu čs. kinematografie naprosto jedinečný obsahem i formou. Situace kolem natáčení v roce 1968 a možnosti dokončení střihu až v roce 1990 se hodně podepsala na ojedinělé a poněkud náročněji ztrávitelné technice filmu, kde zůstala autentická zvuková stopa bez dodatečného namluvení replik ve studiu. Zvuk působí nezvykle ponuře, divně, stejně jako scénická hudba (Vladimír Klusák) v nezvyklém bluesovém stylu a nahraná 22 let po natočení obrazového materiálu. Celkově zvláštní, hodně depresivní dojem. Rozhodně jedna z najzajímavějších filmových rolích Ivana Vyskočila, zaujme i mladý Jiří Krampol v roli drsného chovance Holuba. Plus raritní účast Františka Kováříka /Marečku, podejte mi pero - profesor Hrbolek/ v trezorovém filmu. (85%) (04.05.2018)

Další výborný novovlnný kus, který vyniká hlavně svou syrovostí a skvělou kamerou Jiřího Šámala. Některé záběry mě svou odvážností překvapily i na poměry Nové vlny. Nemluvě o drsném závěru, který mě svou brutalitou docela šokoval. Na filmu se bohužel až příliš výrazně podepsalo dokončování až po dvaceti letech - děj je lehce skokovitý, ale nejvíce je to vidět, nebo spíše slyšet na synstetizátorové hudbě, která je ve filmu ze 60.let jako pěst na oko. (30.05.2012)