Farárov koniec

Žánrově neujasněný snímek klopýtá od srandy k tragédii. 1) Josef Škvorecký je v mých očích světový spisovatel. Jeho knihy čtu se zájmem a s potěšením. To ovšem neplatí o jeho scénářích. Opakovaně se prokazuje známá pravda, že dobrý spisovatel nemusí být i dobrý filmový scenárista._____ 2) Politická parafráze trpí silnou dobovou podmíněností. Obávám se, že dnešní mládež už většině narážek nemůže rozumět nebo je ani nerozezná._____ 3) Naštěstí špičkové herecké obsazení dělá z filmu vcelku koukatelný zážitek._____ 4) 48letý Vlastimil Brodský (kostelník) a 37letý Jan Libíček (učitel) jako dobové kontrapunkty a současně kumpání na jedné loďce jsou jediným zajímavým prvkem v celku nudném snímku._____ 5) Ukáže se i Josef Škvorecký jako profesor v televizi a Zdena Škvorecká jako nevěsta Anna._____ 6) Další komentář by jen opakoval, co napsal již komentátor gudaulin*** ve svém výstižném příspěvku. (23.09.2018)

Skutečně zlatá šedesátá! Příběh vychází ze skutečné události, kdy opravdu někde v horách sloužil falešný farář, a tak i dík tomu je mnohem uvěřitelnější. Samozřejmě herecké umění pana Brodského je očekávané, tudíž výborné.Myslím, že se panu Škvoreckému podařilo dost dobře zachytit smýšlení lidí na vsi, kdy pan farář se pro ně stává skoro polobohem a jeho postava si jen z titulu postavení získává autoritu i vrtkavou přízeň celé obce. Příběh o kostelníkovi, který se chtěl stát knězem, ale šel na to špatným způsobem, si určitě získá diváka psychologií všech postav. Škoda jen, že ho dlouhá léta nikdo nemohl vidět a nyní je trochu neznámý... (26.05.2009)

Tak dialogy mezi vynikajicim vesnickym ucitelem ( Jan Libicek ) a falesnym knezem ( Vlastimil Brodsky ) jsou vyborne a jsou skutecnou ozdobou filmu. Zaujme i starenka v podani Josefy Pechlatove. Jinak ma film spoustu hluchych mist a moc nedrzi pohromade. Hodnoceni jen kvuli datu vzniku nebudu zvysovat. (17.11.2010)

Vlastimil Brodský a Jan Libíček excelují v poněkud cynickém podobenství odehrávajícím se v neurčité době a na neurčitém místě, nicméně s velmi určitým vyzněním. Kdo je falešný a kdo pravý? Kdo co předstírá a proč? Komu máme co věřit a na koho si dát pozor? Před sedmačtyřiceti lety to šlo poznat stejně těžko jako dnes. "Člověk je v zásadě zlý..." (18.01.2015)

Až při druhém zhlédnutí jsem si všiml, jak si jsou obě Schormovy frašky podobné. „Tak já tam vrazim toho flanďáka.“ Jak Schorm ztotožňuje „postavy“ s jejich „herci“ (a zpochybňuje tak skutečnostní statut všeho, co se ve společnosti děje), je jen jednou dimenzionálností jeho filmu. „Akorát ten Lojza je tak trochu anachronismus.“ Schorm se Škvoreckým směstnávají sto let (ba víc) do jediného okamžiku. Celková atmosféra i různé detaily (včetně těch dnes už nenápadných) dokonale matou diváka, v které že době se to vlastně odehrává. Náznaky starého dobrého středověku šperkují směs zlaté éry sedláctva v 19. století s katastrofou komunismu. Svorníkem je kantor, komunistický demagog stejně jako prostomyslný josefinský osvícenec. Každopádně blbec s funkcí. Pokrok: „lidi se budou mít tak nějak rádi“. Do toho babčina televize jako jediný průhled do soudobého světa (k vidění je třeba Přenosilka nebo sám mudrující Škvorecký). Na této podivuhodné scéně se odvíjí boj mezi náboženstvím a „vědeckým ateismem“, boj mezi starým a novým opiem. Přichází flanďák, ušlápnutý kostelníček, falešný farář. Obejme osud, který ho vzal za pačesy a stává se svatým velebníčkem. Je to ale dost divná ves. A to je třetí dimenzionálnost: jakoby celá společnost se svými masovými jevy a instancemi smrsklá do jedné obce. (Obzvláště půvabní jsou „elementi“.) A dvě mocnosti soupeřící o „budoucnost“ – o děti. A všichni touží „využívat služeb“ svého nového faráře. A on? „Kam se hnou, Kristus Pán se na nich pořád dívá.“ Jeho příběh je stylizován dle evangelií – a tak ho vidí „Jan Páně“: příjezd na oslíku, pokušení na poušti atd., až po proces (Ježíš jako Mesiáš, kostelník jako farář) a konec na dřevě mezi dvěma lotry. (Jen to vzkříšení tady chybí.) Jména: Jan „miláček Páně“, Juda, Magdaléna, Antonín. Postupně jde do tuhého a divákova pozornost je přesměrována od pokrokového tlachání k nepokrytě předvedeným praktikám bolševické zvůle. A u všeho „pozorovatelé a poradci“ – autoři filmu hrají se zcela odkrytými kartami. Svatý Václave. Všechna čest Schormovi, jak dokázal s drzou samozřejmostí připomenout, že tohle je země křížů u cest, země tisíc let pokřtěná, když právě tento živel povolává nejen k tragikomické konfrontaci s tupým prázdným pokrokářstvím, v němž si užitečný blbec bolševiků tolik libuje, v němž vidí spásu světa, ale posléze i k odsouzení bolševického teroru a tupě přihlížející společnosti. O čem je vlastně ta úvodní pouťová píseň? Loupežníci zavraždili kupce. Fraška. Skvělý Libíček, krásný Brodský. Vrátím-li se k onomu směstnání stoletého času do jediné scény, vidím, co znamená název. Ano, toto je stoletý okamžik farářova konce. (03.08.2011)