Farárov koniec

Pokiaľ by mal niekto napríklad vďaka Každý den odvahu pocit, že Schorm točil iba ťažko pozerateľný nedivácky art, tak ho môže Farárov koniec vyviesť z omylu. Formanovsky novovlnovo ladený film "ze vsi" s rázovitými postavičkami a preslovmi, ktoré mali potenciál zľudovieť, lenže sa tak z nejakého dôvodu nestalo. Farárov koniec je totiž aj tým umeleckým filmom, plným obrazových metafor a tie inteligentné preslovy predsa len nemajú u divákov takú váhu, ako vtipné hlášky. Film je okrem iného aj o miere pokrytectva, ktoré je v našich dvoch malých krajinkách natoľko úsídlené, že sa o ňom dajú točiť filmy donekonečna. Záleží potom na tom, kto sa tejto témy chytí a ukáže ju tak inteligentne, ako práve Schorm. Farárov koniec by nemusel byť braný iba ako underground českej novej vlny, ale ako evergreen minimálne verejnoprávnych televízií. Keď už kvôli ničomu inému, tak aspoň kvôli Brejchovej nohám :). (26.10.2013)

Trošku se to rozbředlo. Kdyby to zacílilo na body: Bróďa se stává falešným knězem, řeší drobné záležitosti vesnice, bojuje s učitelským a odolává svodům své skutečné ženy, dalo se z toho udělat mnohem zábavnější dílo. Takhle to bylo plné lidových tanců a hudby, ale podstatné se trochu rozostřilo. Letní atmosféru tenhle film moc netrefil. (06.02.2022)

Farářův konec, jeden z mých subjektivních vrcholů tzv. České nové vlny, je pro potřeby komentáře až příliš mnohovrstevnatým a širokovýznamovým snímkem, tedy jen několik postřehů. Evald Schorm zfilmoval dle scénáře Josefa Škvoreckého dobově velmi příznačnou alegorii reflektující jednak evangelia, neb Brodského pan farář je sofistikovanou alegorií života Ježíše Krista, jednak i alegorií dobového totalitního systému, který v obrazu vesnice s falešným farářem vcházejícím do opozice k uvědomělému soudruhu učiteli (jenž to celé myslel dobře, a chtěl dotyčného ideového nepřítele svým udáním státní bezpečnosti jen ,,postrašit"), který dobře reprezentuje selhání intelektuálů, stejně jako střet státní moci a obyčejného člověka. Schorm zasadil Škvoreckého příběh do kontextu kramářské písně (suplující pásmo vypravěče), která odkazuje jak k pokleslému umění spjatému s venkovským prostředím, tak i k žánru morytátů a nadsazených historek zaujímajících davy (příběh je prý inspirován skutečnou událostí, kdy se nějaký muž kdesi v pohraničí skutečně úspěšně asi rok vydával za kněze, a je vlastně předzvěstí dnešního bulváru). Celé usazení do kontextu české vesnice 50. let ovšem výše nastíněný model derivuje do dobově silného podobenství o absurditě totalitního zřízení - jen systém násilně odstranivší kněží integrálně jsoucí součástí onoho vesnického prostředí umožňuje příchod falešného bohuslužebníka a navíc přivádí ve finále filmu na scénu groteskní postavy státní moci - tajnou státní bezpečnost, která chce falešného faráře odhalit před lidmi a využít zatčení k propagandistickým účelům. Všechno je ale jinak a do příběhu vstupuje nejen agenda církevní hierarchie, tedy biskupská inspekce, ale i osobnost hlavního hrdiny a jeho svědomí, pozitivní kolektivní zkušenost s rolí duchovního ve struktuře obce, reflexe víry a jejího selhání i plno dalších závažných věcí, včetně těch, jež nás svým významem přesahují... Zcela nový komentář by si pak zasloužilo dokonalé herecké obsazení nebo vynikající kamera Jaromíra Šofra. Dokonalá satira, novodobé biblické podobenství, dobová crazy komedie, alegorie totalitního systému, velmi chytře vystavěné poukázání na vytváření mýtů, skutečně hořká komedie...tím vším je Farářův konec, labutí píseň jednoho z největších československých režisérů... Podobné filmy: Bílá paní (17.11.2010)

Farářův konec je po mnoha stránkách velice dobře zvládnutý film. Například se pyšní nádhernou kamerou, protože nemálo záběrů má velice poutavou a líbivou kompozici. O kvalitě hereckých výkonů snad nelze pochybovat. Brodský si zde hraje to své obvyklé, což není špatně. Velkého prostoru se zde dostalo Janu Libíčkovi, ten toho plně využil a vytvořil zde možná svou životní roli. Výhradu snad mám k osobě režiséra. Jeho pojetí kdy se realita mísí s fantastickými pouťovými výjevy mi ne úplně sedlo. Spívané vstupy dvou subret na mne psůobily vysloveně rušivě a protivně. Myslím, že zfilmovanému příběhu by více slušelo tradičnější pojetí. Ale to je hodně subjektivní názor a i přes mé výhrardy, považuji Farářův konec za velmi dobrý. (19.01.2011)

Hodně rozporuplný film. Biblická alegorie na Ježíšův život, konflikt křesťanské víry a komunistického přesvědčení, místy i docela vulgární komediálnost. Vnímat se tento film dá opravdu na mnoha úrovních. Závěrečná scéna „ukřižování“ pak při pozorném čtení nese přímo atributy geniality. Přesto, že se jedná o zdařilý film, postrádá Farářův konec ve své alegoričnosti onu poetickou hravost Juráčkova Případu pro začínajícího kata nebo hořkost Němcova snímku O slavnosti a hostech a ve své mnohovrstevnatosti se občas tak trochu ztrácí. Škvorecký konečnou verzi příběhu popisuje jako „platónskou ideu české vesnice, protknutou jako trny konkrétnem tajné policie a zarámovanou do struktury chaplinovské frašky". (26.08.2010)