Nejnebezpečnější hra

Z počátku se mi Nejnebezpečnější hra jevila pouze v kladném světle, na rok výroby více než slušně zpracovaný výbuch a potopení lodi, budování mysteriózní atmosféry od prvního zabušení na dveře, tajemný hostitel… To všechno bylo moc fajn, ale od prozrazení v místnosti s trofejemi šel film pomalu, ale jistě do kytek díky nemalému množství klišé. Bob byl při svém líčení pastí skoro až směšný, takový Kevin McCallister jich a mnohem důmyslnějších dokázal vymyslet mnohem více, a to byl malý kluk. Postava Eve byla zas napsaná typicky genderově, tzn. bezmocná, bezbranná žena v neustálé panice vyžadující ochranu toho správného hrdiny. Samotný lov pak nabídl jen neustálé štěkání psů a útěk lovné „zvěře“, přičemž je potřeba si zapamatovat, že když kamkoliv na cestě nastražíte osamocený a dobře viditelný hrot „kopí“, záporák se na něj bezpečně nabodne (chicht). A konec samozřejmě tuctový, hrdinný Američan čelí přesile zlých Rusů a…vůbec mi vykreslení této východní mocnosti lezlo krkem. Primitivní lidé s vášní pro lov, krev a vodku (pardon, také s citem pro hudbu), všichni mají démonické obličeje a pod už tak zlověstným zevnějškem se samozřejmě skrývá prohnilé jádro. Až jsem si říkal, kdy že vlastně začala studená válka. A tak ve výsledku i přes některé nesporné (technické) klady snímku, pouze průměr. (20.12.2012)

The Most Dangerous Game je filmem z roku 1932 a dal by se považovat za předchůdce všech těch filmů kde jsou „lidi lovnou zvěří". A že takových filmů je spoustu. Mnohým rozmlsaným divákům již dnes tento film nic neřekne a dají raději přednost nějakýmu novějšímu snímku. Já však s tímto filmem neměl problém a dokážu jeho kvality ocenit i dnes. Ikdyž samozřejmě zamrzí, že některý scény musely(nebo byly) ze snímku vystřiženy. S přihlédnutím k roku vzniku a krátké stopáži kdy se člověk nemá šanci ani začít nudit protože se ani nenaděje a už je konec klidně ty 4hvězdy udělím. PS. Jak je psáno ve zdejších zajímavostech tak kulisy pro scény v džungli byly rovněž využity pro filmování King Konga(1933). Tvůrci využili i stejnou herečku kterou byla Fay Wray. (04.03.2024)

V některých ohledech již dnes zákonitě trochu úsměvné (nadsazené herectví, průhledný vývoj a poněkud natvrdlé postavy), ale formálně jinak velmi okázalé a chytře vystavěné dobrodružství, kde má každá představená figura či motiv své klíčové opodstatnění. Výborná je ale především závěrečná honička nehostinnou džunglí, která rozdělením dějové akce do dvou paralelních linií, opakujícími se prostorovými rámci nebo významovým resumé dřívějších načrtnutých motivů aspiruje na titul nejvydařenější a nejintenzivnější sekvence brzké éry zvukového filmu. Před King Kongem pro tvůrce parádní rozcvička.. (07.10.2016)

Hodně dlouhou dobu jsem vůbec netušil, že byl takto skvělý snímek ve třicátých letech vůbec natočen, až jsem na něj náhodou před nějakou dobou narazil zde. Motto hlavního hrdiny, které vyřkne v první scéně, zní: "Na světě jsou dva druhy lidí. Ti co loví a ti, co jsou loveni. A díky bohu já jsem ten co loví." Ještě netuší, že za chvíli potom jeho loď ztroskotá a on se octne na ostrově šíleného ruského lovce, který si učií svou lovnou zvěř právě z něj. Film má skvělý jednoduchý, ale přesto napínavý děj, spád a šmrnc, není šance se začít nudit. Docela lituji, že skvělá pasáž v džungli nebyla třeba o dvacet minut delší, vůbec celé to mohlo být delší. Tento snímek by si minimálně hodinu a půl rozhodně zasloužil. Nejnebezpečnější hra obsahuje ještě v některých místech pozůstatky němého filmu - zrychlené záběry soubojů nebo dramatické záběry do upřeně zírajících obličejů. Neříkám, že by mi to tam nějak zvlášť vadilo, ale do zvukového filmu už se to moc nehodí. Ještě drobná poznámka na závěr. Lon Chaney jr. se v tomto snímku vůbec nevyskytuje. Zaprvé jsem si ho tam nevšiml v žádné ani té nejmenší roli a zadruhé není uveden ani na imdb, tak nevím, kde se vzal tady. (05.06.2009)

Šílená ruská Siréna s loveckými sklony vs. Tomáš Berdych. A pozor, to první není Maria Šarapovová, ale aristokrat Zaroff v neodolatelně teatrálním podání Leslieho Bankse, jenž si neustále mne jizvu, koulí očima a střihá obočím. Po půlhodině plkání přichází tempo-akce ala Hard Target (jen bílé holubice nahrazují krvežízniví psi) a zatímco vyhlášený hunter Robert Rainsford dojde poznání, jakpak se asi cítí lovená zvířata, hrabě, kterému festovně hrabe, na vlastní kůži zažije, že „game“ není v angličtině jen hra.. Není to něco, co bych cíleně vyhledával, ale musím uznat, že když je filmařská práce dělána s umem, láskou a nadšením, může se čas stát relativním.. (24.01.2019)