Réžia:
Jan SchmidtScenár:
Milan PavlíkKamera:
Jiří MacákHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jiří Bartoška, Ludvík Hradilek, Gabriela Osvaldová, Milada Janderová-Kratochvílová, Vladimír Hrabánek, Zuzana Plichtová, Jaroslava Pokorná (viac)Obsahy(1)
Režisér Jan Schmidt vytvořil volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku. První část se nazývá Osada Havranů, prostřední Na veliké řece, závěrečná Volání rodu. V 70. letech vznikla série volně návazných příběhů z pravěku podle předloh Eduarda Štorcha, jenž toto dávné období s úspěchem popularizoval. Předurčenost mládeži však vedla k jistému zdětinštění, romantický náhled předem vyloučil drsnější věrohodnost. Převažuje svého druhu vzdělávací poloha, která přibližuje nejdůležitější životní aktivity pravěkých lidí, kteří ovšem místy vyhlížejí jako oživlý muzejní exponát. Napínavé příhody, které prožívají dva přátelé, odvážný mladík Havranpírko a zkušený, moudrý lovec nazývaný Sokol, se v tomto snímku vlastně uzavírají. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (71)
Závěrečná část Štorchovy trilogie ukazuje kruté, ale odpovědné chování lidí, jejichž rod postihla zhoubná epidemie nemoci. Z osady vyhání všechny přeživší, kteří si musí hledat nový domov, protože ostatní rody je z obavy před nákazou odmítají přijmout. Cilem Sokola a jeho přátel je přežít zimu. Rod pastevců je nechal usadit na svém zimovišti, ale nepomohl jim, ani je nepřijal mezi sebe. Zajímavý je ten přerod z lovcú a pastevců v zemědělce, usazené na jednom místě a založení nového rodu. ()
Některé scény sice hodně pracují s předpokladem, že divák už něco ví (snad ze sledování předchozích naučno-dobrodružných eskapád) či že se nebojí něco si domyslet, ale jinak jde o výtečný příběh z pohádkové doby kamenné, jemuž je možné vzhledem k době vzniku máloco vytknout. Delší stopáž by patrně přinesla dopracování některých příběhových linek a samozřejmě je znát malý rozpočet a televizní dramaturgie, avšak kouzlo naivního napětí z dob dávno minulých stále působí bez větších problémů. ()
Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) ()
..nooo, prý z pravěku.. ..tak dle kostýmů a rekvizit jsou to počátky slovanského osídlení versus nějaký kmen zaostalých domorodců.. ..no nic, má to svižný spád, dobré dialogy, skvělou hudbu, dobrou výpravu a kameru.. ..taková malá exkurze do dávných dob, zpestření výuky dějepisu okořeněné různými příběhy hrdinů tohoto snímku. ..jen ta apartní Bartoškova patka mě dost vytáčela.. ..přesto je to docela dobře skouknutelné i dnes.. ()
Třetí a poslední návrat do oněch časů, kdy jsme už nebyli jen lovci a sběrači. Nicméně musím konstatovat, že počasí se evidentně neřídí scénářem, poněvadž opravdový třeskutý mráz vyhlíží docela jinak. Tady si bezstarostně zurčí potůček, nemaje ani při březích pražádného ledového krajkoví, a v okolní krajině leží jen něco málo na pohled těžkého, mokrého sněhu. Ani jehňátko, jakožto jedna ze čtyřnohých hereckých hvězd, není v žádném případě něžným, bělounkým, sotva zrozeným mláďátkem - jak je divákovi podsouváno, ale mohutnou, umolousanou, téměř dospělou ovcí. Důvěryhodnost zápletky prakticky kopíruje důvěryhodnost klimatických podmínek i oné kudrnaté hrdinky, která nepotřebuje ondulaci, tudíž nikterak nedbá o svůj vzhled - o to aktivněji zkouší cudně zatajit svůj věk ... v bláhové naději, že jí to projde. Na druhou stranu - poctivá snaha o vyobrazení české kotliny za dob dávno minulých by tu byla, takže v souhrnu opět slabší 3* ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (7)
- Rolu Sokola (Jiří Bartoška) mal hrať sovietsky herec Jeremenko. Ten to bral ako veľkú šancu na svetový úspech, prišiel k nám aj s celou rodinou a hovoril len po rusky. Meno Šťastná chvíľa nebol schopný vysloviť. Všemožne ho komolil, potom pochopil, čo slovo chvíľa znamená, a začal hovoriť "Mínutočka". (Raccoon.city)
- Všechny tři díly trilogie (Na veliké řece a Osada Havranů) se točily najednou po celý rok. (M.B)
- Pri natočenie scény, ako sa Havranie pierko (Ludvík Hradilek) prediera hlbokým snehom do svojej osady, sa vyskytli problémy. V tom roku boli v Jizerských horách mimoriadne vhodné podmienky. Keď ale dorazil štáb na miesto, nastal nevídaný odmäk. (Raccoon.city)
Reklama