Sissi - Mladá cisárovná

Sissi II. s podtitulem mladá císařovna je přesně takovým filmem, jaký slibuje název. Je až neuvěřitelné, jak po pouhém roce dozrála hlavní představitelka Romy Schneiderová. Po prvním díle, který byl "jen" posílením legendárního příběhu, který se udál před svatbou Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské v letech 1853-1854 v lázních Ischlu a po té ve Vídni, se nyní dostáváme na počátek sváru mladého císařského manželství a jejich povinností. V roce 1855 se jim narodí první dcera Žofie a Sissi se začíná aktivně angažovat ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání. Faktem zůstává, že toto byl její nejvýznamnější politický čin, který ovšem vyvrcholil až v roce 1867. Stejně tak bychom mohli polemizovat o ideálním prostředí domácnosti rodičů císařovny, Ludoviky a Maxmiliána Josefa Bavorského. Ale i v líčení poměrů na zámečku Possenhofen u Starnberského jezera bylo vhodně zvoleno pozdní období tohoto manželského páru, kdy byli oba už smířeni. Takže přes veškeré teoretické výtky je možné i tento film plně akceptovat jakožto velkolepý historický příběh, výborně natočený a stojící především na skvělé výpravě a autenticitě prostředí. Po více než 50 letech je poměrně zarážející, že metoda Marischkovy práce nalezla jistou, ač nezáměrnou, odezvu až v současné Marii Antoinettě Coppolové. V tomto případě mám na mysli vhodné volení událostí ze života panovnice bez nutného zobrazení učebnicově známých situací ku prospěchu hlavního poselství o tom, že i panovnice může být člověk. Často i mladý člověk s naprosto běžnými starostmi. Konečně taková Alžběta, po které volají odpůrci této trilogie, takovou se stala až ve svém pozdějším věku a pakliže tyto filmy popisují jen její mládí, nemělo by smyslu hnát se kupředu a těšit se na její smrt. Konečně, nyní šlo o zdokonalení všeho dobrého, co přinesl první díl a i o přidání něčeho navíc. Tím nejlepším bylo doslovné kralování ustáleného hereckého souboru, který se s každým záběrem cítil ve svých rolích jistější a přirozenější. Vedle Romy získal i Karlheinz Böhm větší příležitost k herecké akci, Magda Schneider a Gustav Knuth byli prostě neodolatelní a Vilma Degischer a Josef Meinrad opět vytvořili nádherné protiklady. (06.02.2009)

V pokračování výpravné trilogie o osudech mladé rakouské císařovny je opět evidentní, že historická pravda – nebo alespoň to, co je za ní obecně považováno – byla Marischkovým přístupem přetavena v idylický romantický kýč, ovšem na podobném principu tehdy fungovala i tuzemská výroba (Vávrova husitská trilogie). Sotva osmnáctiletá Romy Schneider se mezitím stala hvězdou podobně laděných filmů a přestože se k nim později sama nerada hlásila, potvrzuje už na nich svůj výjimečný herecký talent, který plně rozvinula o dekádu později. (29.06.2009)

Prostě pokračování, které se nese v duchu prvního filmu a sází na to, jak je Romy Schneider krásná a bezelstná. A ono to snímku vychází. Opravdu stojí na této herečce, a jakmile podlehnete jejímu kouzlu, jste ztraceni a budete věřit i tomu, že je tohle dobrý film. No za srdce vás chytnout může. Možná, i když jste Maďar. (14.08.2015)

Faidra to vystihla presne. V čase končiaceho detstva a pomaličky sa rozbiehajúcej útlej mladosti bola pre mnoho dievčatiek Sissi tým, čím je pre dnešnú generáciu Twilight - očarujúcou rozprávkou na dobrú noc a pekné sníčky. Akurát v Sissi boli vždy zaujímavejšie kostýmy ;-) (26.07.2010)

Limonáda. Primerane bublinková, sýto kolorovaná, vyvolávajúca spomienkový optimizmus za mocnárstvom. Na jeho čele boli pekní mladí ľudia, zápasiaci nielen s vládou nad rozsiahlym územím, ale aj s prísnymi dvornými regulami a v prípade cisárovnej Sissi aj so zlomyseľnými zásahmi neprajúcej svokry. Pritom nič všeobecne ľudské týmto vládcom nebolo cudzie. Počas nádherných, farbami hýriacich plesov poriešili rozpory v kráľovstve a nebáli sa ani výletov do veľhôr. Ak by v tom nebola tak nenápadne zakódovaná manipulácia v štýle vytvorenia diel, ktoré evokujú lásku a oddanosť riadiacim panujúcim autoritám, hádam by som šiel s hodnotením aj vyššie. Na druhej strane, veď viem, že limonáda nie je zdravá, má neprirodzené, príliš žiariace farby a priveľa cukru, ale raz za čas: prečo nie? (28.08.2016)