Ztracené dívky

Drž se, ševče, svého kopyta! Aneb pokud po celém světě sbíráte ocenění za přínosné dokumenty, nemusí to nutně znamenat, že až budete chtít poprvé přičichnout k natočení plnohodnotného celovečeráku, bude to zaručená bomba! Naopak. Může z toho totiž snadno vzejít zkratkovitý polotovar na pomezí právě hraného dokumentu a nudného thrilleru, který celou dobu neví, čím chce vlastně být. Není to ani drama, ani krimi, ani mysteriózní detektivka. Je to prostě jako kdyby pejsek s kočičkou viděli True Detective, a snažili se v záři jeho slávy natočit vlastní žánrovou pecku. Uf. (13.03.2020)

Na Spotify som sa náhodou zamilovala do pesničky "Lost Girl" od Lucindy Williams, a preto som sa pozrela aj na film, ku ktorému patrí. Silný príbeh malých ľudí, ktorí nemajú peniaze, vplyvných priateľov, a teda ani moc niečo ovplyvniť. Unavení každodennou nemohúcnosťou sa aspoň raz pokúsia niečo dotiahnuť do konca. Ale skutočný život nie je iba jeden silný príbeh s jednoznačným koncom. Skutočný život je nepreberné množstvo malých príbehov. Na niektoré z nich sme pyšní do konca života, na iné chceme zabudnúť hneď druhý deň. Raz môže prísť deň, keď nie je inej možnosti, ako "povyťahovať kostlivcov zo skrine" a možno ich aj ukázať na televíznu kameru, len kvôli spravedlnosti pre svojich blízkych. (22.05.2020)

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)

Říkala jsem si, že si k žehlení pustím něco hloupého a dle hodnocení jsem předpokládala, že to tak bude. NIcméně mi to v daný okamžik sedlo a to pomalé, ponuré tempo mi naprosto vyhovovalo. NIc se mi nezdálo na sílu, jen mi to připomnělo, že ta Amerika a její venkov budou vážně vidlákov, kde bych se nechtěla ocitnout ani náhodou. Když si pak člověk uvědomí, co díky Mari Gilbert při hledání Shannon vyplouvalo na povrch a z jednoho zmizení jich nakonec bylo "nespočet."...no pěkně ta policie pracuje. Upřímně bych dála krásných 65%,ale dávám více, abych trošku zvedla hodnocení. Podle skutečné události.... (29.03.2021)

V první řadě je úděsné, že se něco takového stalo, a s takovým výsledkem... Film popisuje jeden případ, jenž se propojí s těmi ostatními. Je to celkem napínavé, ale nemá to jinak žádnou zvláštní dynamiku. Gabriela Byrna jsem dlouho nikde neviděl a působil nesmírně unaveně a unyle, asi tak mohl vypadat detektiv, kterého měl představovat a se svižností, s níž v onom případu postupoval. Průměrný film. (23.12.2020)