Les Choses de la vie
L'amante
The Things of Life
Réžia:
Claude SautetKamera:
Jean BoffetyHudba:
Philippe SardeHrajú:
Michel Piccoli, Romy Schneider, Jean Bouise, Lea Massari, Hervé Sand, Dominique Zardi, Gérard Lartigau, Henri Nassiet, Gabrielle Doulcet, Jean-Pierre Zola (viac)Obsahy(1)
Psychologický snímek podle stejnojmenného románu Paula Guimarda zobrazuje tragickou, i když téměř každodenní událost dnešní doby: automobilovou nehodu. Zraněný, asi čtyřicetiletý úspěšný projektant Pierre Delhomeau se najednou vytrhuje ze svého dynamického životního koloběhu, zastavuje se a tváří v tvář smrti si konfrontuje své myšlenky, názory, vztahy k lidem, k životu i k sobě samému. Ve chvíli smrti mu náhle připadají dříve podstatné věci bezvýznamné, a naopak si uvědomuje šťastné chvíle, i když je dříve v důsledku stresu necítil. Tvůrci akcentují všednodennost příběhu, ale zároveň jej ozvláštňují promyšleným formálním ztvárněním. Havárie je rozfázovaná téměř do celé plochy filmu, útržky vzpomínek a představ hlavního hrdiny se prolínají s reálným časem. Snímek se dočkal amerického remaku pod názvem Křižovatka (1994, režie Mark Rydell). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (22)
Podľa mňa sa zrovna v tomto ojedinelom prípade, jednalo nielen o mierne roztržitý, ale zároveň aj poriadne zadymený počin, aby som bol teda naprosto presným v samotných charakteristikách tohto filmu, keď vzápätí ihneď vysvetlím, čo mám tým vlastne na mysli: V prvej veci sa pomerne častejšie skákalo po časovej osi - sem a tam, čiže z aktuálnej prítomnosti ohľadom istej, zlomovej udalosti, ktorú v podstate sledujem už v úvodných záberoch, kde očividne došlo k nejakej určitej autonehode, ktorú ale nateraz nebudem bližšie charakterizovať, kto bol toho účastníkom, pričom od tohto kľúčového momentu, sa táto konkrétna situácia, akoby znovu vracala na začiatok, v danej retrospektíve, čo všetko jej skrátka ešte predtým predchádzalo, čiže by sa dalo povedať, že sa to bude okolo nej proste neustále krútiť, a to navrch i s množstvom spomienok naprieč celým týmto dianím. • V druhej veci som si rýchlo uvedomil, že predstaviteľ Pierreho Bérarda, t.j. Michel Piccoli, zrejme tie cigarety len tak chytro z ruky nespustí, tým pádom fajčil jednu od druhej, ako povedzme fabrický komín, až som mal miestami taký veľmi čudný pocit, že mi ten „fajčiarsky smrad”, skrz obrazovku, prelieza rovno až do obývačky, vôbec, väčšina postáv fajčili, ako Turci, čo by napokon predstavovalo neuveriteľnú, dymovú clonu! • No, súčasne sa jednalo o akýsi, módny trend, ktorý bol v tých časoch absolútnym štandardom, pritom v tejto možnosti ho bolo asi až príliš. • Ďalej k merítku veci. Nebudem popierať, že mi obidve eventuality nadmieru prekážali, predovšetkým, čo sa teda týka samotnej štruktúry tohto filmu, čo nielenže mňa ako diváka, čím ďalej, tým viac začínalo pomaličky otupovať, keďže som ani zvlášť nevedel, na ktorý časový úsek, sa mám začať viacej sústrediť, čo by som nakoniec okomentoval úplne prostými slovami: „Režisérovi sa forma totálne vymkla spod kontroly!?” • Našťastie to aspoň zachraňujú kvalitné, herecké výkony, keď hlavnej postave v podaní Michela Piccoliho, obstojne, i keď nie s dostatočným hereckým priestorom, zručne sekundovala postava Hélèny Haltigovej v podaní Romy Schneiderovej, ktorej dialógy som si rád vypočul v pôvodnom znení s jej typickým, rakúskym prízvukom, to sú plusové body - extra naviac. • Vskutku, mal som oveľa väčšie očakávania ohľadne Vecí života, ktoré na mňa pôsobili akosi neživotne. PS: Aspoňže filmová dĺžka bola celkom ideálna, lebo v opačnom prípade by som za pridanie ďalších minút, snáď automaticky strhával percentá, čo by som naozaj dosť nerád. ()
Romy Schneider, Michel Piccoli a Claude Sautet. Trojice umělců, která v 70. letech přiváděla do kin filmy, které se dnes už nevidí. Věci života... věci všedního dne pojaté tak, že se vám tají dech. Automobilová nehoda, na jejímž konci leží v trávě muž, který si právě uvědomil, že umí milovat. Na jejímž konci je zdrcená žena, která do poslední chvíle věří v jeho lásku. Na jejímž konci je jeho manželka, která ukazuje svoji velkou lidskost. Silné, pravdivé, neobyčejné. ()
Ze všeho nejdřív chci pochválit hudbu, něco tak nádherného se neslyší každý den, potom musím smeknout před Romy Schneiderovou, krásně se na ni kouká a každé slovo se jí dá lehce uvěřit a ten odzbrojující pohled, úžasné.. Příběh muže ve středních letech mezi dvěma ženami, který se stane účastníkem ošklivé dopravní nehody a divák se ve střípcích dozvídá jeho minulost, mě zaujal, o tom žádná, ale nepohltil.. ()
Som veľmi rád, že sa mi podarilo nájsť a vidieť tento mimoriadny a napriek tomu málo známy film. Som veľmi rád, že sa takéto kvalitné filmy pred 50 rokmi nakrúcali. Som veľmi rád, že som sa opäť na obrazovke stretol s mojou obľúbenou Romy Schneider a ubezpečil sa o hereckých kvalitách Michela Piccoliho. Som veľmi rád, že Claude Sautet nakrútil film, ktorý mi svojou skladbou pripomínal puzzle. Som veľmi rád, že všetky dieliky do seba krásne zapadli a vytvorili obraz, na ktorý dlho nezabudnem. Naopak, nie som, ani ako fajčiar, rád, že sa vo filme fajčilo ako o preteky. ()
Ze všeho nejdříve bych chtěla poděkovat distributorovi, že zcela výjimečně film viděl. Bohužel se o to s námi chtěl podělit tak vehementně, že rovnou prozradil pointu. Stále více tíhnu k tomu, že by se autorům obsahů distributorů měly lámat hnáty, pokud to nepomůže, měli by být postaveni rovnou ke zdi. Ale k filmu. Sautet ze začátku své kariéry točil krimi v akčním hávu. Pak se názorově ustálil u dramat a tohle bylo první, které začalo sedmdesátá léta. A přerod z divokých rvaček a střílení ke komornímu dramatu zvládl na výbornou. Hlavního hrdinu nechal lehce tápat mezi dvěma ženami, jedna Schneider, druhá Massari. Pánové určitě pochopí, že to hlavní hrdina neměl snadné, když si musel vybrat. Vybral si a tím začíná i končí celý příběh. Sedmdesátá léta byla u Sauteta ve znamení Romy Schneider, proto doplním, že dle mého se jim nejvíce povedl Docela obyčejný příběh. ()
Galéria (32)
Fotka © Lira Films
Reklama