Tove

Troufám si říct, že můj nejpříjemnější kino zážitek roku a to je teprve leden. Na film jsem se neskutečně moc těšila, až jsem se trochu bála, že mám vysoká očekávání a budu zklamaná. A ono ne, byla jsem ještě víc nadšená, než jsem si myslela. Líbí se mi, že film nemá ambice obsáhnout celý život, což často bývá kámen úrazu životopisných filmů - viz Havel, ale jen pár let, které ale byly pro život Tove Jansson nejvíce formující. Film příjemně plyne, chvilkama si divák přijde skoro jako voyaeur, což není výtka. Dechberoucí Alma Pöysti BYLA Tove, své role se zhostila na jedničku, koneckonců, i ona je finská Švédka. Milá třešnička na dortu je závěrečná scéna, takovou chuť se usmívat jsem neměla dlouho. Roztomilá švédština krásně lahodila mých uším. Takový příjemný pocit při cestě z kina jsem měla naposled před šesti lety na Dánské dívce. Děkuju pořadatelům Scandi, že tenhle skvost zpřístupnili českým divákům. (26.01.2022)

Když jsem se před lety dočetl, že vzniká celovečerní film o jedné z mých nejmilejších spisovatelek Tove Janssonové, jejíž knihy o muminech mě v dětství zásadně ovlivnily a s níž jsem spojil i své jinošství, když jsem se svým improvizačním tělesem podvakrát zhudebnil její prózu Sochařova dcera. Od filmu jsem si v pandemických letech sliboval pookřání, ale míjeli jsme se, a nyní, když jsem ho objevil na Edisonline, jsem neodolal a proti plánu jsem si ho promítl (dá-li se to o projekci tohoto druhu takto říci). A jaký div!? Záběr za záběrem umanutě budovaly hranici mezi mnou a vším tím děním. Netroufám si posuzovat historickou věrnost, kterou se zdá stvrzovat titulkový epilog (v duchu: jak to bylo dál?); takové kritérium je podružné. Dichtung? Wahrheit? Poznal jsem tuto umělkyni ale jinak a záběr za záběrem jsem měl dojem, že mi ji Zaida Bergroth bere. Že je celé vyprávění o jejím vztahu s Vivicou Bandlerovou zrcadlovým sálem. Odhlédnu-li však od biografické povahy filmu, nezbývá ani toto rozhořčení: všední milostné drama, konvenčně snímané, s neuměle sugerovanou atmosférou, průhledné, ale nikoliv čiré. Nic víc, spíš ještě míň: vždyť umělkyně, na niž se snímek soustředí, vyznívá jako pasivní, jen jinými tvarovaná bytost, a takovou Tove, vidomá, samostatná a v přítomnosti žijící, rozhodně nebyla. – Pro mě i nadále zůstává sochařovou dcerou, která váží každý okamžik a nechává jím pronikat sny, vzpomínky a vize. Ženou bdělou a radostnou. Tomu také odpovídá autentická amatérská filmová sekvence tančící Tove v samém závěru před titulky. A takhle jsme kdysi pospolu rozmlouvali: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/bildhuggarens-dotter (01.02.2024)

Životopisný príbeh založený na lesbickej romanci. Tomuto žiaľ prislúcha hodnotenie, keďže som ešte nevidel biografiu natočenú a zameranú vyslovene na prepieranie orientácie umelkyne so žiadnym detailnejším opisom jej života a toho, čo mohlo ovplyvniť jej spôsob života. Samo o sebe by príbeh o Tove mohol byť zaujímavejší, takto je to ale len priemerná milenecká agitka založená na skutočnom príbehu. Nič viac, nič menej, a o to viac je to sklamanie. 55 % (30.08.2022)

Milý film plný lásky...převážně té nenaplněné, také uměleckých ambicí a nadějí, které jsou na tom podobně. Citově dosti rozpolcená Tove, její mumu svět a zápas se sebou samotnou. Pro mě lehce komorní vyprávění, čekal jsem silnější příběh, zvlášť v rámci období, ve kterém film začíná, nicméně celkové kvality nelze opomíjet, obzvlášť vynikající výkon, který předvedla Alma Pöysti. [SCANDI 2022 - Filmový klub Citadela] (15.02.2022)

Další standardní film o umělci s mezinárodním přesahem. Pokud chcete vědět něco o Tove Janssonové, víc se dozvíte i z jejího českého hesla na Wikipedii. Snad je lepší ušetřit čas a přečíst si od ní něco o Mumíncích. Alma Pöysti je evidentně výborná herečka, takže film utáhne, ale mezi všemi těmi současnými životopisnými filmy na tenhle asi každou chvíli zapomenu. (08.03.2022)