Deti od Windermere

Snímek The Windermere Children popisuje méně známou kapitolu z konce Druhé světové války, která se bez obav může opřít o silný příběh, svižný scénář či o výběr herců. Tento počin nezakalenou optikou ukazuje, že po osvobození koncentračních táborů bylo hodně prázdných a zničených dětských duší, pro něž bylo vážně těžké se naučit znovu důvěřovat a radovat ze života. Samostatnou kapitolou je pak finále, které utahuje šrouby emocí až na doraz, přičemž je ale zároveň i nespoutanou oslavou života a požehnaného stáří. Pokud tedy hledáte snímek z Druhé světové války, který není "jenom" o důležitých bitvách, The Windermere Children režiséra Michaela Samuelse je přesně tím pravým. Skvělá práce! „Unlike carpets madam, children are not improved by beating.“ (10.12.2020)

Už dlouho mě nějaký film o válce tak zasáhl, jako toto. A ano, nebylo to válce, ale pouze o jejích dopadech. Bylo to silné, bylo to velmi poučné. Moc by mě zajímalo, jestli ta scéna na ulici s místními kluky se fakt stala. Pokud ano, tak klobouk dolů. Protože to bylo neskutečné, ta atmosféra, ta morální převaha a poučnost byla fakt prvotřídní. (14.12.2022)

Nedôvera so všetkých uhlov pohľadu. A toto je príbeh tých, čo sa ocitli v rozhodne lepšej reštartovacej pozícii, ako ostatné "deti". Tak či onak som si myslel, že ma samotný snímok (podľa obsahu) viac zasiahne. Táto generácia ľudí to musela mať nesmierne ťažké, no presunúť takéto emócie na plátno, rozhodne nedokáže každý, i keď úplný záver rozhodne na city rozhodne zahrá. (04.01.2021)

Většina příběhů z druhé světové války končí na jejím konci. Co se ale dělo potom? O tom se snaží popovídat tento příběh a je to hodně zajímavé vyprávění. Kupa zachráněných židovských dětí je odvezena někam doprostřed anglické vysočiny, kde se jim budou snažit vytvořit lepší podmínky pro život. S tím přichází různé myšlenky a otázky, které se honí hlavou každém z nich. Příběh je to neméně zajímavý a musím říct, že i na konci filmu neméně emotivní. Hezké, komorní, decentní, typické pro anglickou kinematografii. (07.11.2022)

Drtivá většina válečných filmů zabývajících se šoa končí osvobozením koncentračních táborů a vzbuzuje zdání, že pak už bylo všechno dobré. Jenže nebylo. Film o dětech z Windermeru ukazuje tu šťastnější část přeživších, ale i tak se se jedná o emotivní záležitost, která dokáže nedobře zabrnkat nervy. Docela mi vyhovovalo, že tu vlastně nebyla žádná hlavní postava a příběh se snaží pojmout co nejvíc osudů. Asi nejsrdceryvnější jsou scény s těmi nejmenšími, které neznají vlastně nic jiného, než život v koncentráku a podle toho se i chovají. Nutno dodat, že těchto sekvencí je málo, ale o to víc se člověku zažerou pod kůži. Nejedná se o žádný velkofilm a je znát, že se jedná spíš o lehce podfinancovanou záležitost, ale obsahově herecky je to natolik intenzivní, že se to dá snadno přehlédnout. 100% (05.11.2020)