Náhlé bohatství chudáků z Kombachu

Filmy podle skutečných událostí, pokojně i těch zapomenutých, bývají nejednou fascinující... Tenhle o chudácích z Kombachu mne napoprvé dostal svým příběhem i originálním pojetím. Navenek téměř krásná doba slavné monarchie, uvnitř obrovská bída pro ty nejchudší a shůra číhající striktní zákony na čele s trestem smrti bez milosti pro každého, kdo se dovolil provinit vůči svým nadřízeným. A klidně to mohl být v propočtu na škodu méně závažný zločin s dobrými úmysly (,,To nikomu neublíží a nám bude pomoženo."). Velký čin skupiny odvážných sedláků se stává osudným v kladném i záporném slova smyslu, s pomocí a radostí přichází bolestný konec, leč daleko bolestnější než smrt může být i uvědomění si vlastních hranic... . . . Skoro neuvěřitelné, jak může s příběhem z první poloviny 19. století ladit novodobá psychedelická hudba, ale ta uprostřed temné lesní scenérie tomu filmu ještě dodává na síle. Tady si lze užít všechno: zasažení příběhem a jistý soucit s postavami, momenty překvapení, v menším rozsahu i jakési "dobrodružství kriminalistiky" z dob, kdy vyšetřovatelé mohli pracovat pouze s výpověděmi svědků a logickou dedukcí. A také nádhernou atmosféru skloubenou s poezií, třeba na svatbě, a také ústřední muzikálovou písničku, jejíž melodie mi po skončení ještě dlouhou dobu zní v hlavě. Koně zapražené, jedeme do cizí země... 100% (Poprvé viděno v rámci Challenge Tour: "52 let filmů za 52 týdnů" – 2019) (06.04.2019)

Absurdní. Ta doprovodná hudba, která tu byla několikrát tak haněna, naprosto vystihuje atmosféru filmu, ale především čin těch chudáků, ten byl skutečně absurdní. Nikdy neměl šanci na úspěch... Svým způsobem fascinující film. Svým zpracováním ve stylu dokudramatu, odosobněným pohledem na celou událost. Asi si to objektivně čtyři hvězdičky nezaslouží, možná je to film docela zapomenutelný, ale zvláštním způsobem se mi nakonec líbil... Trochu mi připomínal Baladu o sedmi oběšených... A všimli jste si, že ze začátkem vyšetřování ta hudba zmizela? Že prakticky zmizela vůbec jakákoliv hudba? Nebo jsem aspoň měla ten pocit... (21.06.2023)

1) "Po staletí drženi v hluboké neznalosti, nebyli schopni vidět pravou příčinu jejich utrpení." Ani jinak vševědoucí vypravěč nám však onu pravou příčinu nezodpoví - to až film sám: pravou tragédií sedláků není jejich materiální bída, ale jejich bídná imaginace, díky které jsou schopni se identifikovat jen s "ideály" jejich nepřátel, boháčů a pánů. Dojemná snaha náhlých zbohatlíků chovat se jako panstvo je pak nejen zdrojem jejich nemožnosti uniknout světu, ve kterém žijí, skutečně jej změnit a tím i svůj život, ale také příčinou jejich zkázy. U. Sinclair v "Džungli" (1906) podal obdobný příklad: hlavní hrdina (chudý dělník) získá stodolarovku, ale jak ji použít? Když se o to pokusí, končí na policii, protože chudák s penězi je podezřelost sama. Z toho plynou dvě poučení: musíš být bohatý, abys mohl krást ještě více (vzpomeňme na nedávnou ekonomickou krizi) a hlavně: chudák nikdy nedojde štěstí, jestliže bude pouze reprodukovat životní styl a smýšlení vládnoucích elit. Jako stejné fantasma se pak jeví snaha utéct do USA (ráj nízkých daní dnes i v 19. stol.!) - tato iluze pramení ze stejného zřídla deformované imaginace, jako výše nastíněné. /// 2) I kdyby v tom divák ještě nerozpoznal autorský komentář k soudobé/ aktuální společenské situaci, vše se změní zamyšlením se nad hudebním doprovodem - záměna pozic mezi historickým narativem a současnou hudbou ustavuje mezi minulostí a současností jízlivou analogii. (27.02.2015)

(NNF) Kdo by to byl řekl, že Volker Schlöndorff, který je považován za toho nejvíce konzervativního z tvůrců Nového německého filmu, dokáže natočit film, jenž je zajímavý nejenom tím, co říká, ale i jak. Samozřejmě lze v příběhu bandy zbojníků, jejich chování i vyobrazení žen nalézt paralely s tehdejší dobovou situací a především různými nepokoji konce 60. a protesty na začátku 70. let, ale v prvé řadě je třeba ocenit jednak podvratnost vůči heimatfilmu, jednak formální zajímavost. NÁHLÉ BOHATSTVÍ CHUDÁKŮ Z KOMBACHU se oproti tradicím snímků z domoviny neodehrává v prapodivném bezčasí, ale naopak je zasazen do konkrétního času (a prostoru, kterým je pochopitelně venkov), muži se ukazují jako hrubiáni, kteří mlátí své ženy za drzosti, či slaboši, kteří pláčou, když vykonávají „mužskou“ (loupežnickou) práci… a naděje je představována odchodem do měst na Západ. Formálně snímek zaujme jednak dvojím vševědoucím komentářem (plus vyprávěním ve vyprávění, aby toho nebylo málo!), kdy mužský kontextualizuje dané události a ženský zaplňuje mezery ve vyprávění a konstrukci fikčního světa, jednak netradiční hudební dramaturgií, kde se střídají a nálady v rámci jedné scény proměňují různě koncipované podkresy. Jakmile Schlöndorff neadaptuje ceněnou literární látku či netočí nákladnější historickou produkci (popř. obojí), ale má relativní svobodu, když dělá pro televizi, stojí výsledek za pozornost, jak dokazuje tento jeho neprávem opomíjený počin. (03.01.2011)

Na týchto šiestich pánov z Kombachu sa nechytá ani Dannyho jedenástka. Takéto spracovanie mne ohromne sedí. Na jednej strane mi to všetko pripadá ako čistá amatérčina, na strane druhej to hltám od začiatku do konca. Príbeh, v konečnom dôsledku, výživný. Herecké výkony, ak sa to dá tak nazvať, excelentné. Z mojej strany veľká spokojnosť. (18.06.2023)