Kalifát

Téma tak křehké, že si ho netroufám v aktuálním rozpoložení komentovat. Seriál ale rozhodně patří k hrstce nejlepších věcí, co jsem od Netflixu viděla a i kdybych musela, nevím jedinou věc, kterou bych Chalífátu vytkla. Možná bych si mohla stěžovat, že mě několikrát dostal emočně za hranu, ale s tím jsem do toho asi šla. Po všech stránkách neskutečný seriál. (12.07.2022)

Na rozdíl od různých pomatenců (a že jich není málo) se mi tvůrci seriálu nesnažili tvrdit, že je pan terorista sympatický snědý chasník, jemuž jeho vztah k víře dovoluje, aby se vcítil do potřeb jiných lidí, jimž pak může nezištně pomáhat. Švédové mi tady naservírovali syrový a sluníčkářsky nezkreslený pohled na to, co čeká celou Evropu, pokud lidi nepřijdou k rozumu. Bylo to atmosférické, zábavné a ještě i poučné. Doufám, že tvůrci případnou islamistickou kritiku přežijí. (27.06.2020)

Hodnocení filmů a seriálů se obvykle odvíjí od srovnání a Chalífát měl tu smůlu, že jsem ho zhlédl až po absolvování vynikající izraelské série Our Boys. Ta patří k nemnohým titulům, který lze přiřadit označení perfektní, precizní, bez jakýchkoli kazů a přešlapů. Chalífát je sice, řekněme, svěží a natočený na aktuální téma, nicméně k perfektnímu zážitku má daleko. Herecké výkony v některých případech jen průměrné, myšlenkové pochody a skutky některých postav vyvolávají pocit spíš scénáristovy snahy jít vytčeným směrem než hodnověrné reality. Někde jsem četl přirovnání k americkému Homeland a to nepovažuju za pochvalu. Místy je jasně cítit snaha zatraktivnit příběh stůj co stůj. Přesto jde o zajímavý a doporučeníhodný kousek. Celkový dojem: 75 %. (22.05.2020)

Integrační téma zpracované komplexně a na půdorysu “Homelandu pro Evropu”, jenž se nebojí porušovat žánrová pravidla, ostře kritizovat švédský systém a divákovi ze začátku věci interpretovat skrze omezenou perspektivu, ve které žijou i hlavní postavy (jako tomu bylo podobně třeba i v Sicariu). V závěru to pak zasadí definitivní ránu svou děsivou autenticitou. (05.04.2020)

Hrozně mě to sralo to sledovat. S žádnou postavou jsem nedokázal sympatizovat, jelikož mají jedno stejné - do sraček ve kterých se ocitly, se dostaly dobrovolně a svou vinou. První postava Pervitin se trápí v IS, kam šla dobrovolně se svým manželem. Druhá postava Sulle se trápí ve Švédsku kvůli své víře, kterou si zvolila sama, navíc tím brutálně ubližuje celé rodině. No a do třetice je tu Fatima, jejíž linka je celou dobu nemastná neslaná, navíc po posledním díle člověk zjistí, že je i jako policistka totálně na hovno. Nevím no, možná je to jenom názor katolicky smýšlejícího člověka (já), ale prostě nechápu jak může někdo v 21. století zmanipulovat skoro dospělého člověka skrz víru a dobrovolně ho dovést do takové prdele jako je Sýrie, prostě mi to nejde do hlavy... Na konec taková malá LasTova hypotéza. V koránu se píše, že muslim jenž zemře mučednickou smrtí, se dostane do “islamského nebe“ a tam na něj bude čekat 40 pannen. Proto se tolik blbců odpaluje. Má otázka zní, pokud se po odpálení promění na tisíc kusu těla, dostane se k těm pannám v celku nebo jako pytel sraček co zbylo z jeho těla? Takové otázky mě trápí. (04.01.2021)