Vtáky v tŕní

Zajímavé, jak na mě tahle věc působí. Hlavní hrdinové jsou mi oba nesympatičtí- Ralph svou povrchní a nekrášlenou sebejistotou, neskrývanou arogancí a vsugerovanou ideou, že je vždy někým hnán do kouta, Meggie zase přemrštěnou naivitou, fanatickým držením se role oběti skrývaným za ukvapenými rádoby velkolepými gesty ,,dospělé" ženy. Naopak mnohé vedlejší postavy jsou nejen příjemné, ale kromě důvěryhodnosti jejich příběhů na mě působí lidsky a důstojně. Předně pak bohatá Mary trestající Ralpha za jeho neopětovanou lásku, věčně nešťastná a jako skála pevná Fiona tajně zamilovaná do svého neuvěřitelně hodného manžela. Dokonce i cílevědomý O'neil je mi milejší než ambicemi posedlý egoista Ralph. Ptákem v trní je každopádně každý, i on. A mnohé monology těchto ,,plátců bolestí" považuji za vynikající(Maryino vyznání lásky, Fionino přiznání lásky a faktu, že Megan bude opakovat stejné chyby, Frankova slova o nenávisti a lásce jako o boji a věčném boji...)Navíc ta příroda, města... (18.07.2011)

Vždycky když jsem někde náhodou zahlédla název, říkala jsem si, že to sice už dnes asi je klasika, ale bude to stejně taková ta chujovina alá Rosamunda Pilcher, co pro 25 letou holku úplně nebude, no a hle... ono jsem se vlastně příliš nemýlila, červená knihovna jako když vyšije, ale... jo, toto mě prostě chytlo, nebylo to tak úplně pitomý, a co si budeme povídat, všichni známe to pořekadlo o zakázané lásce a každý, kdo si ji tak trochu prožil, musí jen potvrdit... z otce Ralpha de Bricassart v podání Chamberlaina srší charisma na všechny strany proudem, představitelka Meggie podle mě místy hrála špatně nebo přehrávala, ale asi to k vývoji její postavy, která se mi úplně vždy nezamlouvala a rozčilovala mě, vlastně patřilo. Nepamatuji si však, kolikát mě jeden jediný film nebo seriál dokázal tolikrát naprosto citově rozložit, za což tleskám a navíc jsem nabyla dojmu, že se jedná o poměrně věrnou adaptaci knihy, až na pár odlišností, které však nejsou nijak zásadní (četla jsem jen velmi zjednodušený originál), a prostě to plný hodnocení musím napálit. (05.10.2019)

Pro mě zůstane seriál srdeční záležitostí. Viděl jsem několikrát (poprve, krátce po celosvětové premiéře, uvedení v rakouské televizi ORF), knižní předloha vyšla v ČSSR v 8O.letech a dlouho byla pouze ve slovenštině. Televizní přepis shromáždil plejádu známých herců na čele s charismatickým R. Chamberlainem, pro něhož se role pátera Bricassarta stala vrcholem filmové kariéry. Hudba, scenérie i herecké výkony jsou na velmi dobré úrovni. (26.01.2017)

Možná se někomu zdá to hodnocení přehnané, ale tenhle seriál mě po dlouhé době chytl za srdce, jako málo co.. Můj dojem ještě umocnilo přečtení knižní předlohy, která, ač má opravdu uctihodné rozměry, se četla jedním dechem. Možná jsem příliš sentimentální, ale každý jsme jiný a máme právo na vlastní názor.. Sice se seriál v něčem od předlohy liší, podstatné zůstalo, a tedy lze říci, že se jedná o poctivou adaptaci. Kdyby se všechny filmy z románových předloh točily podle tohoto vzoru, byl by knihomol mnohem méněkráte zklamáván :-) Tleskám úchvatnému Richardu Chamberlainovi, který se tímto definitivně zařazuje mezi mých top10 herců. Opravdu skvělý, věrohodný, laskavý, rozrušující, bouřlivý, vášnivý výkon. (17.08.2010)

„Podle jedné legendy žije na světě pták, který zazpívá jen jednou za život, sladčeji než jakékoli jiné stvoření na této zemi. Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne. Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne. Umíraje se vypne ve smrtelných mukách a krásněji než skřivan či slavík zazpívá jednu jedinečnou píseň, za kterou zaplatí životem. Ale celý svět zmlkne a naslouchá a Bůh na nebesích se usmívá. Neboť to nejlepší se vykoupí jen velikou bolestí… Alespoň tak praví ona legenda,“ to je úvod příběhu „Ptáci v trní“ od Colleen Mc Culloughové. Legenda je zmíněna i ve filmové sérii. Ta se sice navenek tváří romanticky – vztah Meggie a kněze Ralpha de Bricassarta, ovšem hlavně zachycuje každodennost ve farmářské rodině Clearyů, kde byla Meggie jako děvče od dětství v roli outsidera, a proto nachází útočiště u kněze. Život na farmě Drogheda v první polovině 20. století zobrazen realisticky. Zajímavost: představitelka Meggie (Rachel Ward) a její filmový manžel Luke O´ Neill (Bryan Brown)jsou i ve skutečnosti manželé. Mc Culloughová (1937) podobné téma zpracovala i ve svém románu Ve stínu zlaté hory (2003). (02.01.2009)