Vtáky v tŕní

Na tento seriál musel v mladosti naraziť každý, kto nebol sirota, pretože potom žil so svojou mamou. Veľmi profesionálne natočený americký seriál s jasným ťahom na trochu odrastenejšie ženské publikum. To bolo samozrejme hotové z čistého charakteru a zasneného pohľadu tu doslova božského Richarda Chamberlaina. Podobný prípad, ako Sever proti Juhu, ale ten sme ako chlapci mali radšej. (09.01.2013)

Moje hodnoceni je velmi subjektivni, nebot jsem nejprve cetl knihu a pote teprve videl. Puvodne jsem chtel dat 4 hvezdicky, ale kdyz o tom tak premyslim, tak zas tak uzasne spracovane to nebylo a necist predlohu, tak me to snad ani nezaujme a nedivam se na to. Kdyz si ale uvedomim ze je tento miniserial stejne stary jako ja, tak se neni co divit. Byt o par desitek let starsi a videt to v dobe uvedeni tak jsem z toho asi taky na vetvi.... (18.07.2010)

Kolem a dokola jde o pěknou srágoru, ale vzhledem k tomu, jak tento miniseriál rozechvíval srdéčka našich milých dívek, žen, matek a babiček, dám dvě *. Nakonec jsem to s manželkou odkoukal taky a vlastně jsem ani moc nezíval a odcházel jsem jen do kuchyně pro nové láhve, což je vlastně hned vedle, tak se to skoro nepočítá:-)))) (07.07.2010)

Hodnocení mě docela zarazilo. Kniha je považována za jednu z nejlepších rodinných ság a pro mne je toto i nejlepší televizní minisérie. Příběh rodiny Clearyových, kterým se do života připlete jeden ambiciozní kněz. Možná právě proto, že Chamberlain v mládí skrýval svou homosexualitu, dovedl tak dobře zahrát kněze, který tají svou lásku k Maggie. Všechno krásně dokresleno Manciniho melancholickou melodií. (19.07.2010)

Zajímavé, jak na mě tahle věc působí. Hlavní hrdinové jsou mi oba nesympatičtí- Ralph svou povrchní a nekrášlenou sebejistotou, neskrývanou arogancí a vsugerovanou ideou, že je vždy někým hnán do kouta, Meggie zase přemrštěnou naivitou, fanatickým držením se role oběti skrývaným za ukvapenými rádoby velkolepými gesty ,,dospělé" ženy. Naopak mnohé vedlejší postavy jsou nejen příjemné, ale kromě důvěryhodnosti jejich příběhů na mě působí lidsky a důstojně. Předně pak bohatá Mary trestající Ralpha za jeho neopětovanou lásku, věčně nešťastná a jako skála pevná Fiona tajně zamilovaná do svého neuvěřitelně hodného manžela. Dokonce i cílevědomý O'neil je mi milejší než ambicemi posedlý egoista Ralph. Ptákem v trní je každopádně každý, i on. A mnohé monology těchto ,,plátců bolestí" považuji za vynikající(Maryino vyznání lásky, Fionino přiznání lásky a faktu, že Megan bude opakovat stejné chyby, Frankova slova o nenávisti a lásce jako o boji a věčném boji...)Navíc ta příroda, města... (18.07.2011)