Vtáky v tŕní

Tahle posmutělá a rozbolavělá romantika je zkrátka nadčasová. Odsuzovat ji je odsuzováním celého žánru. Ptáci v trní totiž patří k nejlepším romantickým filmům vůbec - a nejen díky tomu, že se v nich pracuje s "vyššími" tématy než "ona si vzala jiného, a proto nemůžeme být spolu". Překrásná Rachel Ward tu hraje zranitelnou Meggie, jejíž láska k otci Ralphovi (charismaťák Chamberlain) jde i proti Bohu. Jejich společné scény jsou nabité napětím, emocemi i výstižnými dialogy - což je přesně to, co dámy od romanťárky chtějí. Poslední dva týdny už nemají takový emocionální náboj a mnohem víc se vlečou, ale ten konec stojí za čekání. 75 % (09.08.2010)

Tuhle sérii jsem viděla už dávno, takže ji nemám v paměti úplně čerstvě. Nicméně taky nevím, proč si vysloužila tak nízké hodnocení. Řekla bych, že je sice natočená jako červená knihovna, ale poctivě, s velice solidním obsazením i výpravou. Samozřejmě je to zkrácená a mírně zjednodušená verze. Vynechává i některé vedlejší postavy, jenže to se děje u adaptací úplně běžně. Vztah Ralpha a Meggie je tu zachycený tak, aby si divačky získal, a oba jejich představitelé jsou vybraní dobře. Je tu pár detailů, které se z knihy nepřenesly, protože by to bylo složité, přitom měly svůj význam. Spoiler: Meggiin manžel měl být podobný Ralphovi. Proto si ho vybrala jako náhradu a proto většinu lidí nepřekvapilo, že se Ralphovi podobá i Meggiin syn. (Tohle tu samozřejmě taky není, i herec představující Dana vypadá úplně jinak.) Závěr je takový, jaký si Colleen McCulloughová mohla dovolit, aby nešla přímo proti církvi. Po náznaku smířlivého konce, kdy by se měl Dan vrátit domů jako kněz, zjistíme, že jediný, kdo po tom všem získal trochu štěstí, je Megiina legitimní dcera. Dan zemřel. Dalo by se říct, že kvůli tomu, že chtěl pomáhat ostatním; autorka předlohy ho ale nechala umřít jako oběť. Dan totiž zdědil po otci srdeční vadu, jenže to samozřejmě nevěděl - a to byl trest pro jeho rodiče za zakázaný vztah. (17.05.2024)

Velice krásný,romantický seriál,moc ráda jsem se na něj s mamkou koukala a vždycky jsme se těšily.Sice kde kněz se zamiluje do mladé slečny,kterou měl rád už jako malou holčinu,a musí se rozhodovat mezi ní a církví,který pak vlastně po letech zjistí že se nevzdal jen milované ženy ale i syna je pro něho velice bolestivé,a ikdyž je to trošičku klišé, tak já to tomuhle filmu velice ráda odpostím (08.03.2011)

Po druhém shlédnutí mě seriál již tolik nezaujal a snižuji své hodnocení. Zdlouhavé části, kde se řeší co je víc, zda láska k bohu nebo k ženě, mě tentokrát spíše nudily. Přibližně ve stejné době, kdy tento seriál vznikl, byly natočeny i jiné a lepší seriály, které by stály za zopakování. Na příklad Kořeny, Co přináší řeka, Sever a jih … (02.08.2010)

Vždycky když jsem někde náhodou zahlédla název, říkala jsem si, že to sice už dnes asi je klasika, ale bude to stejně taková ta chujovina alá Rosamunda Pilcher, co pro 25 letou holku úplně nebude, no a hle... ono jsem se vlastně příliš nemýlila, červená knihovna jako když vyšije, ale... jo, toto mě prostě chytlo, nebylo to tak úplně pitomý, a co si budeme povídat, všichni známe to pořekadlo o zakázané lásce a každý, kdo si ji tak trochu prožil, musí jen potvrdit... z otce Ralpha de Bricassart v podání Chamberlaina srší charisma na všechny strany proudem, představitelka Meggie podle mě místy hrála špatně nebo přehrávala, ale asi to k vývoji její postavy, která se mi úplně vždy nezamlouvala a rozčilovala mě, vlastně patřilo. Nepamatuji si však, kolikát mě jeden jediný film nebo seriál dokázal tolikrát naprosto citově rozložit, za což tleskám a navíc jsem nabyla dojmu, že se jedná o poměrně věrnou adaptaci knihy, až na pár odlišností, které však nejsou nijak zásadní (četla jsem jen velmi zjednodušený originál), a prostě to plný hodnocení musím napálit. (05.10.2019)