Homo Faber
Homo Faber
Homo Faber
Voyager
Réžia:
Volker SchlöndorffScenár:
Rudy WurlitzerHudba:
Stanley MyersHrajú:
Sam Shepard, Julie Delpy, Barbara Sukowa, Deborra-Lee Furness, Traci Lind, Dieter Kirchlechner, August Zirner, Thomas Heinze, Bill Dunn, Peter Berling (viac)Obsahy(1)
Scenárista a režisér Volker Schlöndorff se zaměřuje na adaptace významných děl autorů 20. století, mezi nimiž zatím převažují německy píšící tvůrci (Robert Musil, Heinrich Böll, Günther Grass). V roce 1991 natočil stejnojmenný přepis románu Homo Faber, v němž švýcarský spisovatel Max Frisch (1911-1990) ve zkratce postihl trauma moderní doby, spočívající v technokratickém přístupu ke světu (homo faber = člověk strůjce).
Hlavní hrdina, expert UNESCO pro stavbu přehrad Walter Faber, přiznává svůj ryze racionální a technokratický přístup k životu: všechno funguje jako stroj podle fyzikálních zákonů. Setkání s o třicet let mladší dívkou ho však vyvede ze zažité rovnováhy, za niž až dosud platil osaměním. Příliš pozdě pochopí, že to je jeho dcera, již počal před válkou s milenkou Hannou. Dívčina tragická smrt ho zastihne ve chvílích, kdy si pozvolna uvědomuje sílu citu i osudovosti. Kniha je koncipována jako Faberův téměř deníkový záznam. Schlöndorff vypravěčovu funkci potlačil, zredukoval některé situace a vypustil dosti důležitou závěrečnou část Faberovy zpovědi. Opouští protagonistu po smrti jeho jediného dítěte a po bolestném smíření s její nešťastnou matkou. Neopomine přidat katarzní konec, formálně se vracející k začátku filmu. Děj se odehrává v roce 1957 s několika flashbacky do třicátých let v Curychu.
Kromě existenciálních prvků a kromě motivu krvesmilstva, záměrně odkazujícího na klasické řecké tragédie, se tu objevuje i téma cesty. Walter Faber je světoběžník (odtud také anglický či francouzský název Voyager) a svůj život tráví na cestě. S mladičkou Sabeth se seznámí na lodi z Ameriky do Evropy, pak s ní projede jižní část starého kontinentu až do Atén. Osudové setkání s minulostí ho však zastihne ještě předtím, v Latinské Americe. Schlöndorffův snímek je bohužel poznamenán jistou chladností. Opírá se zejména o silné téma a o dobře vybrané představitele tří rolí. Fabera hraje známý americký herec a dramatik Sam Shepard, Sabeth zvláštním způsobem atraktivní Julie Delpyová a statečnou Hannu osobitá Barbara Sukowá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Film jsem viděla hned po jeho dotočení a od té doby několikrát znovu. Překvapivě vždy stejná reakce - hutné, suché a dobře zpracované klišé, krásně vystavěné na kontrastu Sama Sheparda a Julie Delphy, kteří jsou zde skvělou volbou hlavních postav. Téma by co do zpracování scénáře téměř rovnou obstálo jako tragédie i na divadle. Tedy až na někdy až naturalistické záběry, kdy kamera umocňuje pocit horka, stresu, beznaděje apod. ()
Závěr filmu je poněkud zjednodušen (oproti knize). Je ale určitě dobré tento film vidět. Už proto, že tematizuje to, co většinou není za literárním, ale ani filmovým dílem vidět - totiž způsob, jakým je pojata dějovost. Z logického hlediska je výstavba děje nějakého díla vždy předurčená - autor děj vymýšlí, či jej dosazuje z několika možných variant. Homo Faber naznačuje, že toto u lidského života neplatí. Sled absolutních náhod, který Němci označují slovem "Zufallskette", se z větší perspektivy začíná jevit jako záměrný. To samozřejmě vyvolává otázky po původci záměru a tak podobně. Paradoxnost Homo Fabera a podobných děl je v tom, že i když je sám stvořen, a tedy pečlivě zkonstruován, vypovídá o tom, že my naše kroky neřídíme. Otázkou pak je, na základě čeho přikládáme jevu, jejž nazýváme "osud", možnost existence... že by srovnáním s vlastní zkušeností? ()
Slabší román Maxe Frische (alespoň ve srovnání se "Stillerem" nebo "Gantenbeinem"). Konstrukce románu i filmu je příliš svěřepá a neohebná. I když veškerá Frischova díla se obepínají, jako vistárie (levotočivě), kolem vykonstruované fatality, zde je to příliš úporné. Homo faber, čili člověk pracovitý, je tak technologicky orientován, že se mu muselo stát právě tohle a nic jiného. Pozn.: Co se zde stalo za dvě hodiny, dovedl Leroy Carr vyjádřit v pár vteřinách (písnička Careless Love zazní při závěrečných titulcích - Schlöndorff to měl v hlavě dobře srovnané): Love, oh love, oh careless love /You've fly through my head like wine /You've wrecked the life of a many poor girl/ And you nearly spoiled this life of mine (Lásko, ach lehkomyslná lásko/ proudíš mou hlavou jak víno/ zkazilas život mnohé ubožačce/ a málem ho zničila i mně) - ale to je blues, žádná filmová dramo-romantika. ()
Hutné a psychologizující drama o střetu přísně racionálního přístupu k životu a vyšších principů všehomíra. Po pravdě řečeno mne nosné téma nechávalo zcela chladným. Zámysl nad smyslem života, ke kterému Homo Faber vybízel, se prostě nedostavil. Celému příběhu chyběl život, bylo to jako sledovat nedělní chvilku poezie s Jiřinou Švorcovou a Časem lásky od Pavla Kohouta. Obsahově sice velmi rozdílné, ale forma podání víc než srovnatelná. Povedla se láska, té se věřit dalo. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()
No fuj distributore! Popisy k filmům si už z principu nečtu, ale přečíst si tohle, asi bych vůbec už neměl chuť se na film dívat. Jinak takřka nemám co vytknout, škoda jen té neuvěřitelnosti těch všech náhod, to bylo i na mě, filmového snílka, příliš. Takové věci se v normálním životě zkrátka nedějí, ostatně i způsob seznámení Sabeth s Faberem je dost bizarní. ()
Reklama