Plechový bubienok

Kdo zná mé hodnocení, ví, že s radikálními a špatnými hodnoceními šetřím. Nerad dávám odpady a hodnocení pod 3*, protože se vždy na filmu snažím najít něco dobrého, něco, zač si zaslouží alespoň ty 2*, když už ne víc. U Plechového bubínku nechť se na mě nikdo nehněvá, ale zde nemohu dát hvězdičku žádnou. Snímek jsem doslova přetrpěl a těšil se, až skončí. Výsledný, mizerný dojem nespravil ani finální masakr. Hlavní hrdina - Oskar - mi byl tak nesympatický, že bych jej okamžitě vyliskal za to jeho ječení, kterým si vypištěl, co chtěl. Obdivuji herecký výkon představitele této postavy, ale to je tak celé. Mario Adorf (nejvíce známý jako Mr. Santer z Vinnetoua) taktéž nezahrál špatně, ostatně herce není důvod nechválit, samotné zpracování rovněž není špatné, ale jak jinak chcete ohodnotit film, který je pro vás totálně mimo mísu? Do toho zavání pedofilií. Příběhově mě absolutně nezaujal a rádoby nechutná scéna s úhoři a koňskou hlavou na mě nikterak zhnuseně nepůsobila. Hodnotím tedy jako odpad (být tu možnost dát půl hvězdičky, dám ji), kašlu na všechna ocenění, které tento snímek získal, včetně Oscara (Když mohlo získat Oscara tohle, tak proč ne Želary nebo Tmavomodrý svět? Pro mě neporovnatelně lepší filmy.), a všem uživatelům, kteří jsou tímto prapodivným filmem uchváceni, upřímně přeji jejich zanícenost a intelekt, díky kterému plně pochopili tuhle hrůzu, která se (světe, div se!) ocitla (asi nedopatřením) v seznamu 1001 filmů, které musíme vidět, než zemřeme. 0,5* (20.02.2015)

,,Příteli, trpaslíci by neměli tančit na betounu udusaném pro obry' ' ----- Tak jsem se konečně k bubínku dostal. ,?Suším'' si ho už dlouho a nějak stále nebyla chuť na to koukat. Malý Oskárek s vyvalenýma očima, jekotem a neustále bubnující byl totiž stejně strašidelný jako nacismus pomalu se plížící Gdaňskem a následně celou Evropou. Také to začínalo jen v podobě riušení ve formě pochodů s loučemi, bubnováním a přehlídkami a skončilo to vraždami a smrtí. Co k filmu dodat? je to lehce bizardní, dnes by něco takového těžko mohlo vzniknout. Užíval jsem si kameru a to zpracování běžného žití normálních rodin mezi válkami, které v německo-polské Gdaňsku nejprveobdivovali vůdce, věšeli si ho na zeď, nadšeně hajlovali v ulicích a následně pomáhali vyhánět a vraždit židy často své blízké sousedy... Ta naivita byla perfektně předvedena. Z toho jde na jendoho děs, protože se stačí dnes podívat kolem sebe a sledovat jak někteří zase sedají na lep prázdným slovům, frázím a jak slepě a s nadšením pdoporují jedince, kteří by měli lézt kanály. Tohle bylo hodně zajímavé dílko, ještě mi chvilku bude v hlavě rezonovat... Dávám za 4 babiččiny sukně. * * * * (06.07.2020)

Velmi působivý film, byť se sleduje nesnadno. Úhoři požírající mozek koně, nůžky otevřené proti těhotnému břichu či odznáček SS zapíchnutý zevnitř do krku.. Odporné, násilné, kruté.. Jak ale vystihnout dobu nástupu nacismu - v technicolorových barvách a muzikálových výstupech? Těžko. Je tu spousta děsivého, ale překvapivě také vtipného a poetického. V knize Güntera Grasse je sice ukryto ještě mnohem více, vše je ještě vypointovanější a krutě vtipnější (např. osudy zelináře Greffa či hráče na trubku - jazzového muzikanta od vedle, ale vlastně vůbec celé zastřešení - ve filmu chybí zaopatřovací ústav, kde Oskar skončí). Snad i proto dávám jen čtyři hvězdy, protože vím, že kdyby namísto celovečeráku vznikla třeba čtyřhodinová minisérie, byla by to teprve síla. Pokud však zapomenu na knihu a budu hodnotit jen co jsem viděl - fascinující jízda po smutném městě Gdaňsku, při níž se spousta obrazů navždy vryje do podvědomí. Například pronikavé a děsivé oči Davida Benneta. Volám: Oscara pro Oskara!! (24.01.2015)

,,AŽ OSKÁRKOVI BUDOU TŘI ROKY, DOSTANE PLECHOVÝ BUBÍNEK...“… /// Nejdřív jde o vyprávění s nadhledem a lehkým sympatickým ftipem. Postupně… i když nadhled zůstává… ubejvá ftipu a příběhově přituhuje. Na rukávech se totiž začínaj objevovat pásky s hákrklajzem a městem se šíří ideový zvěrstva. Pak je tady začátek války, útok na Polskou poštu a zakrslík Oskárek je u všeho. Přál bych tomu parchantovi smrt, ale jdeme dál, takže se dozvídáme o dalších velkých okamžicích jeho života. Zajímavej příběh z historie Gdaňsku, zvláštní postavy a odvážnej nápad s obsazením Davida Bennenta… Kus historie. Nejen světový, ale i filmový. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1959 napsal Günter Grass, číst nebudu. 2.) Chci koupit parchantovi bubínek. 3.) Sousedka chce koupit (nebo už koupila? Ty vole…) parchantovi bubínek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.02.2019)

Davidovi Bennetovi, který ztvárnil roli Oskara, jenž se zasekl v růstu v den svých třetích narozenin (12.9.1927),bylo v době natáčení dvanáct třináct let. Já mu toho tříletého kluka věřil, věřil jsem mu i scény, kdy mu už je sice šestnáct, ale pořád vypadá jako předškolák. Do panoptika postav patří nejen Oskar a ostatní liliputáni, ale svým chováním i další dospělí "hrdinové". Příběh začíná protestem dítěte, které za tou dospěláckou přetvářkou práskne dveřmi a prostřednictvím bubínku a nadpřirozených schopností se bouří (a boří), kdy se mu něco nelíbí. Bubínek slouží nejen k bubnování, ale i jako karetní stůl. Naturalističnost podání a filmový experiment navozuje už Oskarův porod. Zajímavé je prolínání obrazů. Film vůbec působí hodně obrazově, takže si klidně dopřejte zážitek sledování v originále. Ani omezená znalost němčiny není překážkou, abyste příběh pochopili. Víc než o děj jde o obnažování lidského plémě, společenských hříchů. Ty osobní přerůstají v nadnárodní - film především ukazuje na problém totality. Filmu by pomohlo možná zkrácení, některé scény mi přišly násilně přilepené, některé moc vyumělkované. (20.12.2008)