Plechový bubienok

Kongeniální převedení prvních dvou třetin Grassova románu na plátno (Zatímco film končí Oskárkovým odjezdem z Gdaňska, kniha pokračuje líčením jeho osudů v poválečném Západním Německu). Schlöndorffova režije je jako vždy suverénní, Lutherova kamera působivá, scénář vynikající (jak jinak, u J. C. Carriéra). Podstatnou měrou se ale na výsledné podobě filmu podílejí zejména představitelé celé řady hlavních i vedlejších postav příběhu. O Davidu Bennentovi je zbytečné mluvit, právem je tu chválen v každém druhém komentáři. Vedle něj tu ovšem ztvárnila jedny ze svých nejlepších rolí také trojice (!) jeho filmových rodičů - A. Winklerová, D. Olbrychski a M. Adorf, z nichž toho posledně jmenovaného jsem nikdy neviděl v lepší formě, než právě v "Plechovém bubínku". (24.08.2008)

Určitě je důležité vidět Plechový bubínek, protože jde o skutečně skvěle natočený příběh.To co předvedl David Bennent v roli Oscara je nezapomenutelné a jeho výkon je nejlepší co kdy dětský herec předvedl.Problém je v tom že jak píše DJkoma film je to nechutný.Skutečně se mi zdálo o nechutném pojídaní posliněného cukru, chytání ryb do volské hlavy, pojídání uzenáčů a vůbec celá atmosféra mě byla nepříjemná.Možná až to uvidím jako starší, změním svůj pohled. (27.05.2005)

Tak tohle byl opravdu velmi zvláštní a divný film, čímž bych nechtěl jakkoli srážet na jeho kvalitě, ale říct jsem to prostě musel. Životní příběh Oscara, který je lehce podobný Petru Panovi, od početí jeho matky až do konce 2. světové války, je vskutku originální. Snímek je to strašně dlouhý, ale i tak nemůžu říct, že bych se nějak výrazně nudil. Chvílemi jsem celkem zhnuseně přihlížel několika nechutným scénám (viz všechny s tím šumícím práškem), které vedly až k silně kontroverzním pasážím. Zkrátka film, o kterém nevím, co bych více napsal - kvalitní, ale zároveň úchylný. (11.09.2011)

,,AŽ OSKÁRKOVI BUDOU TŘI ROKY, DOSTANE PLECHOVÝ BUBÍNEK...“… /// Nejdřív jde o vyprávění s nadhledem a lehkým sympatickým ftipem. Postupně… i když nadhled zůstává… ubejvá ftipu a příběhově přituhuje. Na rukávech se totiž začínaj objevovat pásky s hákrklajzem a městem se šíří ideový zvěrstva. Pak je tady začátek války, útok na Polskou poštu a zakrslík Oskárek je u všeho. Přál bych tomu parchantovi smrt, ale jdeme dál, takže se dozvídáme o dalších velkých okamžicích jeho života. Zajímavej příběh z historie Gdaňsku, zvláštní postavy a odvážnej nápad s obsazením Davida Bennenta… Kus historie. Nejen světový, ale i filmový. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1959 napsal Günter Grass, číst nebudu. 2.) Chci koupit parchantovi bubínek. 3.) Sousedka chce koupit (nebo už koupila? Ty vole…) parchantovi bubínek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.02.2019)

Už dlouho jsem neviděl tak divný film, jakým je tento. Asi nejvíce jej vystihuje slovo bizarní - chlapec se rozhodne, že nechce vyrůst a tak se úmyslně zmrzačí. Jeho plán mu vyjde, neroste, ale duševně se vyvíjí a my jsme díky tomu svědky docela bizarních (já vím, už podruhé během jedné chvíle to samé slovo, ale když ono tak sedí!) věcí… Upřímně, pořád nevím, co si o tom filmu mám myslet. Pokusím se sehnat knížku, a pokud se mi bude líbit, tak si možná někdy, v hodně daleké budoucnosti tento depresivní film pustím znova. Momentálně nemám, co bych jiného dodal, snad jen, že musím pochválit Davida Bennenta. Ten jeho výraz mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. 55 %. (21.01.2014)