Plechový bubienok

,,Příteli, trpaslíci by neměli tančit na betounu udusaném pro obry' ' ----- Tak jsem se konečně k bubínku dostal. ,?Suším'' si ho už dlouho a nějak stále nebyla chuť na to koukat. Malý Oskárek s vyvalenýma očima, jekotem a neustále bubnující byl totiž stejně strašidelný jako nacismus pomalu se plížící Gdaňskem a následně celou Evropou. Také to začínalo jen v podobě riušení ve formě pochodů s loučemi, bubnováním a přehlídkami a skončilo to vraždami a smrtí. Co k filmu dodat? je to lehce bizardní, dnes by něco takového těžko mohlo vzniknout. Užíval jsem si kameru a to zpracování běžného žití normálních rodin mezi válkami, které v německo-polské Gdaňsku nejprveobdivovali vůdce, věšeli si ho na zeď, nadšeně hajlovali v ulicích a následně pomáhali vyhánět a vraždit židy často své blízké sousedy... Ta naivita byla perfektně předvedena. Z toho jde na jendoho děs, protože se stačí dnes podívat kolem sebe a sledovat jak někteří zase sedají na lep prázdným slovům, frázím a jak slepě a s nadšením pdoporují jedince, kteří by měli lézt kanály. Tohle bylo hodně zajímavé dílko, ještě mi chvilku bude v hlavě rezonovat... Dávám za 4 babiččiny sukně. * * * * (06.07.2020)

"Byl jednou jeden bubeníček, kterému zemřela matka, protože snědla hodně ryb, byl jeden lehkovážný národ, který chtěl Ježíška, ale z Ježíška se vyklubal Gasman!". Příběh o nebezpečnosti důsledků polo-incestních styků. V rakouské rodině Schickelgruberových, kde vychovali podobně uřvaného kripla, jenž se přejmenoval a chtěl ovládnout svět kolem sebe, by o tom mohli vyprávět, nicméně rozhodně ne tak neuvěřitelně sugestivně a fantasticky, jako Volker Schlöndorff. Film, ve kterém je naprosto vše filmové i lidské, nemá žádné hranice, a neztrácí na zajímavosti snad ani jedinou minutu. (originální znění RTVS-Dvojka) (20.06.2018)

Oskar je pořád stejně malý a pořád tluče do plechového bubínku, zatímco Německo zažívá pozvolný vzestup na vrchol, aby nakonec nemilosrdně skončilo na dně... Jeden z nejlepších západoněmeckých filmů! Asi dlouho budu mít v paměti ony erotické scény malého Oskárka. Stejně jako jeho výraz v obličeji, jímž mne David Bennent přesvědčil, že v Plechovém bubínku jsem viděl možná nejlepší dětský herecký výkon. Skutečná filmová lahůdka! (03.01.2010)

Už dlouho jsem neviděl tak divný film, jakým je tento. Asi nejvíce jej vystihuje slovo bizarní - chlapec se rozhodne, že nechce vyrůst a tak se úmyslně zmrzačí. Jeho plán mu vyjde, neroste, ale duševně se vyvíjí a my jsme díky tomu svědky docela bizarních (já vím, už podruhé během jedné chvíle to samé slovo, ale když ono tak sedí!) věcí… Upřímně, pořád nevím, co si o tom filmu mám myslet. Pokusím se sehnat knížku, a pokud se mi bude líbit, tak si možná někdy, v hodně daleké budoucnosti tento depresivní film pustím znova. Momentálně nemám, co bych jiného dodal, snad jen, že musím pochválit Davida Bennenta. Ten jeho výraz mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. 55 %. (21.01.2014)

Asi takhle - koukala jsem na to ve škole s mojí třídou. Ze všech stran se ozývalo: "To je nechutný!", "To je děsnej film.", "Já toho Oscara snad zabiju!", "Tenhle film má jen jednu zápornou postavu a tou je Oskar.", apod... takže si snad už ani nedokážu udělat vlastní názor, nebo spíš takhle - mám ho, ale slova k jeho vyjádření došla. Chápu o čem to bylo, vím, kdy to bylo psané a za jakým účelem. Tečka. Konec. Navíc David Bennent byl opravdu excelentní! Opravdu to zahrál na výbornou, vždyť ho 90% mé třídy začalo nenávidět, a když už se na něčem shodne tolik lidí z mojí třídy... to už je co říct! :-D (12.11.2009)