ドロヘドロ
Scenár:
Hiroši SekoKamera:
Hyo-Gyu ParkHrajú:
Wataru Takagi, Reina Kondó, Ken'jú Horiuči, Jošimasa Hosoja, Jú Kobajaši, Kengo Takahaši, Miju Tomita, Anri Kacu, Hisao Egawa, Hozumi Góda, Micuhiro Ičiki (viac)VOD (1)
Série(2) / Epizódy(24)
Obsahy(2)
Caiman ztratil paměť a s kamarádkou Nikaido chce zrušit ještěří kletbu, kterou na něj uvalil čaroděj. Mít takový cíl v Díře chce pořádnou odvahu. (Netflix)
Videá (3)
Recenzie (24)
Magie, krev, anarchie, punk, masky, čoud a hlavně houby. Neortodoxní svět plný prapodivných pravidel a lidí zaujme mimořádnou stylizací a vyhraněným černým humorem, který se nebojí zajít přes hranici zvrácenosti a absurdna. I když je smrt nalepená na patách jak ta nejotravnější zvýkačka, příběh ji užívá jako hlavní komediální prvek a neustále si z ní utahuje. Trefou do černého jsou až bizarně vypadající postavy: Hlavní duo je ryze bezstarostné a sympatické, jenže, jak už tu bylo vícekrát řečeno, Enův gang reprezentující Shin, Noi a Ebisu jsou hlavním důvodem, proč Dorohedoro tak baví. Děj je vyloženě budován na jejich chemii a nebojí se pro ně obětovat až 2/3 stopáže na úkor jakéhokoliv posunu v příběhu; vyloženě zdařilá maškaráda, protože jsem si tohoto prvku nevšiml a když ke konci ano, vůbec mi to nevadilo. Nic z toho by nefungovalo bez avantgardního vizuálního zpracování, které mixuje komiks s CGI, a i když to ne vždy ladí, nedokážu si představit vhodnější přístup. Z hudby těší mimořádné množství kvalitních ED. Vyhulené 4* ()
Není úplně jednoduché popsat, co přesně je Dorohedoro, je to totiž tak trochu všechno. Černá komedie? Ano. Krvák? Zombie horor? Normální horor? Proč ne... mafiánské drama? Taky... seriál o vaření? Dark fantasy? Surrealistický acid trip? DOOM? Je to tu všechno, zabalené do perfektní punk+LSD estetiky. Stylu má Dorohedoro spoustu, do té míry, že i kdyby všechno ostatní selhalo, mohlo by to fungovat jen na tom stylu samotném. Takže první otázka po shlédnutí první epizody je, vyvine se to v něco většího, s nějakým cílem, aby se do toho divák mohl zainvestovat? Naštěstí další epizody ukazují, že Dorohedoro není pouze o stylu, ale je tu i notná dávka story a worldbuildingu, a funguje to výborně. Šel jsem do toho s nulovým očekáváním, protože adaptace nahypovaného zdrojového materiálu většinou nebývají moje věc, ale tohle určitě můžu. Vypadá to parádně, soundtrack je minimálně stejně dobrý jak vizuál (zdaleka nejlepší opening sezóny, a k tomu teď už šest endingů, všechny taky patří k tomu nejlepšímu z celé sezóny), žánrově eklektický mix a všechny části zvládnuty na jedničku, je to chaotické, krvavé, úchylné, psychedelické, vtipné a občas i legitimně seriózní; vytknul bych občas ne úplně nejlepší 3DCG, ale to je jen malá daň za konzistentní vizuální stránku, která se ani ke konci sezóny nerozpadá. 8+/10, těším se na druhou řadu. ()
Osobně mám pocit, že se v seriálu „Dorohedoro“ pod tím vším zvláštním, co tu sledujeme, ztratil příběh, i když na konci se mu zase pořádně daří vyplout na povrch a vy jste až překvapení z toho, jak je to nakonec hluboké. Z mého osobního pohledu si ale nemůžu pomoct, tohle není seriál, který by mě vyloženě dovedl nadchnout. Snad jen tou neskutečnou fantazií, kterou mají jen Japonci. ()
Dorohedoro sa ako celok a ako anime hodnotí naozaj ťažko a to hlavne z dôvodu, že na začiatku pôsobí absolútne chaoticky a na daných hlavných hrdinoch Vám vôbec nezáleží, ste hodený do deja len tak niekde v strede príbehu a vy musíte vlastne čakať, kým sa pred vami ukáže naozaj dosť prepracovaný svet, ktorý má svoje zákony. Postupne, ale naozaj postupne sa dostávate ďalej a začínate nie len chápať dané postavy, ale začínate ich mať vskutku aj radi a na koniec budete stáť pred novým problémom a to 12 dielov bolo proste málo a chcem viac a to značí, že anime čo ste práve pozreli ak ste ho "nedropli" (znamená to pozrieť len pár prvých dielov) bolo naozaj kvalitné. Anime, ktoré pracuje v príbehu tak, že postupne začínate mať radi aj záporné postavy, alebo dokonca ich považujete za postavy ďalšie a nie za tie zlé dokáže naozaj zabaviť. V tomto príbehu Dorohedoro pochopíte totiž, že možno nikto nie je úplne zlý, len proste svet rozhodil ľudí na dve miesta hodil kockami a teraz už treba žiť najlepšie ako vieme. Preto aj príbehy jednotlivých "side" vedľajších hrdinov sú naozaj výborne napísané. Vytknúť sa dá teda len to, že na začiatku Vám toto anime bude pripadať, ako keby pozeráte niečo čo ste už videli a neviete vlastne čo sa deje. Potom po pár dieloch sa budete tešiť a nakoniec budete smutný, že sa to skončilo. Anime Dorohedoro je tak trocha aj dosť krvavé anime, takže si neberie tou krvou absolútne žiadnu servítku pred ústa, tak ak náhodou nemáte radi krv tomuto sa trošku vyhnite. Naopak ak máte radi humor tak tu je humor absolútne nenútenou formou pripravený takým spôsobom, že aj hlavná postava, ale aj veľa iných postáv sú schopné inteligentného nie prvoplánového humoru. ()
Povídková, resp. na kapitoly rozdělená výstavba příběhu, černočerný humor, gangsteři, absurdní nadsázka, extrémní a přepálené násilí. To vše vskutku připomíná jistého kultovního amerického režiséra. Nicméně pak je tu smršť tolika dalších šílených motivů a nálad, že každý hned pozná, že s něčím takovým mohla přijít asi jen japonská mysl. Ten punkově industriální a pohádkově gotický/renesanční svět, někdy jak z obrazů starých mistrů a třeba i Gigera, je něco, čím jsem se kochal celou sezonu a vedle toho se náramně bavil, byl znechucený a čas od času cítil i nějaké ty emoce díky sice pomalu plynoucímu, ale hezky promyšlenému mysterióznímu příběhu, který byl prostoupený různými výborně vymyšlenými přestávkami a epizodami, prohlubujícími postavy i svět. Bylo opravdu příjemné sledovat, jak se v závěrečné části sezony všechno začalo proplétat, spojovat a taky rozmotávat... jen aby se objevily další komplikace a tajemství. Samozřejmě vzhledem k délce sezony a délce předlohy jsme se ještě skoro nikam nedostali, takže něco takového šlo očekávat, ale první část příběhu zakončili dle mého mínění na správném bodě smysluplně a dostatečně uspokojivě. Srdcem tohoto krvavého bizarního, chaotického, houbičkového dieselpunku byly ale opravdu skvělé postavy. Všechny byly více či méně nejednoznačné, všechny zábavně (ale asi i pochopitelně) apatické k špíně, rozkladu a násilí světa a tedy ani jedna nebyla zrovna klaďas. A přesto jsem na konci vlastně fandil všem i když třeba do různě velké míry a ačkoliv jsem každou chápal, ne nutně jsem souhlasil s jejími činy. Zejména dvojka Shin a Noi by klidně mohla vstoupit do síně slávy nejcharismatičtějších párů/kolegů zabijáků (a s nejlepší chemií), co kdy byli na obrazovkách. Úžasné bylo i to, jak autor téměř nikdy nesklouzl k nějakým klišé a archetypům, např. ani u bosse mafie a ten tak působil i přes to, že byl z hlavního dějového úhlu pohledu extrémně nebezpečný padouch, velmi lidsky, zato hlavní postava naopak musela celou sezonu procházet charakterním vývojem, aby začala být více sympatická a méně dětinská/jednorozměrná. Velmi zajímavé byly i Nikkaido (nebudu se tady asi raději vyjadřovat proč... a aby mě teď někdo z něčeho neobvinil, ne, není to o jejím vzhledu.. :)) a komicky trápená Ebisu, jejíž počínaní a hlášky v pozadí či popředí různých scén, byly téměř vždy k nezaplacení. Vizuální stránku jsem už částečně zmínil výše v kontextu scenérií na pozadí, které byly prostě úžasné, co se CGI animace postav, vozidel, předmětů v popředí týče, chvíli jsme si musel zvykat, ale pak jsem tenhle aspekt prakticky přestal vnímat. Problematičtější byly jen trochu rychlejší akční sekvence, kde CGI působilo více těžkopádně a videoherně (což dělá vždy nepříjemný kontrast s 2D okolím), ale i tam to nebyla žádná hrůza. Každopádně další velký dík MAPPA animátorům. No a samozřejmě bláznivý a výstižně surrealistický OP a výborné, každých par epizod se střídající ED (což MAPPA dotáhla k dokonalosti u adaptace CSM) jsou už jen bonusovou třešničkou na dortu. 8,4/10 () (menej) (viac)
Galéria (72)
Fotka © TOHO Company
Reklama