Deň kobyliek

Tento film má jen pár chyb, ale podstatných. Tvůrci se totiž vůbec nedokázali shodnout jaké bude téma a jaký bude žánr. Někdy to není na škodu, tady to je viditelnou slabinou v jinak krásném snímku, který se odehrává na hollywoodském předměstí na konci 30. let, kde je valná většina lidí nějakým způsobem spojena s filmovým uměním. Jako hlavní je zde uveden Donald Sutherland, který se ve filmu první tři čtvrtě hodiny neobjeví. Ale jeho herectví nepochybně inspirovalo Toma Hankse k Forrestu Gumpovi. Dále je zde krásná naivní blondýnečka Karen Black, která předvádí asi nejlepší herecký výkon. (30.11.2009)

Hlídejte si svou duši. I slunce je zde klam. V nablýskaných zrcadlech odráží se zmar. Zběsilost se řine po červených kobercích. Neblahý, vyhrocený zvrat. Premiéra Bukanýra odvála třpytivost ducha, přináší na rukách zkrvavené tělo člověka. Nenávistný, apokalyptický stav. Nelze už vrátit to, co pošlapal zfanatizovaný dav. Šok, strach, slzy v očích. Růže z praskliny ve zdi jako mučedník, symbol ztracené lásky, trčí. Černý prach kolem vyztužených kulis fičí. Triumf pekla, dokonalost snu se klidila z cesty. (01.03.2016)

"Můžu milovat jen toho, kdo je trestuhodně štědrej." Moc pěkně vykreslená realita soudobé Kalifornie a Hollywoodu, pozlátka, mamonu a pokřivených vztahů postavených na vzájemném využívání. Schlesinger nezůstal původní Westově předloze nic dlužen. Proměna ušlápnutých měšťáků, ve vražedný dav, který v závěrečné scéně připomíná ničivá mračna kobylek je absolutním vyvrcholením filmu. Hnus znásobený pocitem, že vidíte oběti vlastních prázdných životů, duševní mrzáky, kteří se s chladnou vypočítavostí nakonec obracejí proti sobě a navzájem se vraždí, protože už sami nevědí, koho nenávidí víc, zda ty druhé nebo sebe sama ze své podstaty. Odporně úchvatný zážitek. "Kameramani už všechno natočili, to je neuvěřitelné!" (06.03.2016)

John Schlesinger zaměřující se na drsné příběhy (Maratónec, Půlnoční kovboj) natočil drama, kde hraje hlavní roli Hollywood v těch nejhorších barvách. Film je plný hodně podivných a většinou i vyloženě zlých a ošklivých postav, oplývá hutnou atmosférou a bohužel hodně vlažným tempem vyprávění. Závěr je však neuvěřitelný a zaručí, že divák na to co viděl hned tak nezapomene. (28.02.2010)

Schlesinger udělal přece jen alespoň jeden dobrý film. Westův román, stejně jako toto jeho filmové zpracování, možná není ani tolik příběhem, jako obrazem. Obrazem čehosi. Co asi Schlesingera na třicet let staré předloze zaujalo? Jak ho známe, nejspíš se chtěl opět strefit do Ameriky, konkrétně do hollywoodského pozlátka. Nic proti tomu nemám. Velký filmový průmysl je zřejmě opravdu jakýmsi magnetem povrchnosti a pokleslých charakterů, a v tomto filmu se vlastně žádné jiné nevyskytují. Proto je to tak hnusné. --- Ale pokládám za omyl tuhle nemravnou čeládku spojovat konkrétně s Hollywoodem. Ten je bezpáteřný jedině a pouze v tom smyslu, že vyrábí a prodává zboží dokonale šité na míru zákazníkova vkusu. Čím větší show, čím více kraválu, tím větší tržby. --- A v tomto smyslu, takto rovněž zákazníci, bychom asi neměli nad nikým a ničím ohrnovat nos. Amerika je největší, proto když blbne, je to nejvíc vidět a má to největší dopad. To ale nutně neznamená, že ostatní blbnou méně. Je nutné jmenovat příklady efektních a hloupých hollywoodských (a jiných) filmových slátanin, které na těchto stránkách slaví stejné úspěchy jako v té Americe, jejíž pokleslost je zde tak nemilosrdně odhalena? --- Je užitečné si to připomenout: k bezcharakternímu „umění“ nevyhnutelně patří bezcharakterní lidé. Jako tvůrci i jako zákazníci. Tento film to ukazuje. (01.10.2011)