Prague, March 92
Recenzie (1)
Je zajímavé přečíst si, že Angela Schanelec později natočila filmy jako Můj pomalý život a Místa ve městech. Ani jeden z jejích celovečerních filmů neviděl, ale lze usuzovat, že ji některé fascinace neopustily. Prag, März 1992 je o zírání na 'zdánlivě' nezajímavá místa, pozorování 'zdánlivě' nezajímavých situací. Mohu si jen představovat, jak film fungoval v době svého vzniku, ale třicet let se na něm podepsalo jinak, než Schanelec plánovala (plánovala-li) - film totiž začal být zajímavý. Vynecháme-li citování Hrabalovy Kouzelné flétny v němčině, který zbytečně zavádí, ačkoliv nezní zle, představuje těch necelých 15 minut záběrů pražských ulic fascinující časovou kapsli. Autorčino důsledné vyhýbání se čemukoliv akčnímu, skandálnímu, vyklidilo prostor pro nejobyčejnější událost - cinkající tramvaje, telefonování z budky a automatu (2x), prázdné a naprosto temné noční ulice, nákup růží á 14 Kč(s), hnědotou zářicí ulice, nepoznamenané fasádismem. Všechno to je pryč, jak jsme si přáli. Dosud nikdy jsem neměl tak intenzivní pocit, že opět hledím z výšky necelých 130 cm přes mokré čelní sklo tátova žigulíku. Kéž by ten film byl o dvě hodiny delší. ()